Homo Faber
Homo Faber
Voyager
Homo Faber
Režie:
Volker SchlöndorffScénář:
Rudy WurlitzerHudba:
Stanley MyersHrají:
Sam Shepard, Julie Delpy, Barbara Sukowa, Deborra-Lee Furness, Traci Lind, Dieter Kirchlechner, August Zirner, Thomas Heinze, Bill Dunn, Peter Berling (více)Obsahy(1)
Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).
Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.
Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Závěr filmu je poněkud zjednodušen (oproti knize). Je ale určitě dobré tento film vidět. Už proto, že tematizuje to, co většinou není za literárním, ale ani filmovým dílem vidět - totiž způsob, jakým je pojata dějovost. Z logického hlediska je výstavba děje nějakého díla vždy předurčená - autor děj vymýšlí, či jej dosazuje z několika možných variant. Homo Faber naznačuje, že toto u lidského života neplatí. Sled absolutních náhod, který Němci označují slovem "Zufallskette", se z větší perspektivy začíná jevit jako záměrný. To samozřejmě vyvolává otázky po původci záměru a tak podobně. Paradoxnost Homo Fabera a podobných děl je v tom, že i když je sám stvořen, a tedy pečlivě zkonstruován, vypovídá o tom, že my naše kroky neřídíme. Otázkou pak je, na základě čeho přikládáme jevu, jejž nazýváme "osud", možnost existence... že by srovnáním s vlastní zkušeností? ()
No fuj distributore! Popisy k filmům si už z principu nečtu, ale přečíst si tohle, asi bych vůbec už neměl chuť se na film dívat. Jinak takřka nemám co vytknout, škoda jen té neuvěřitelnosti těch všech náhod, to bylo i na mě, filmového snílka, příliš. Takové věci se v normálním životě zkrátka nedějí, ostatně i způsob seznámení Sabeth s Faberem je dost bizarní. ()
Slabší román Maxe Frische (alespoň ve srovnání se "Stillerem" nebo "Gantenbeinem"). Konstrukce románu i filmu je příliš svěřepá a neohebná. I když veškerá Frischova díla se obepínají, jako vistárie (levotočivě), kolem vykonstruované fatality, zde je to příliš úporné. Homo faber, čili člověk pracovitý, je tak technologicky orientován, že se mu muselo stát právě tohle a nic jiného. Pozn.: Co se zde stalo za dvě hodiny, dovedl Leroy Carr vyjádřit v pár vteřinách (písnička Careless Love zazní při závěrečných titulcích - Schlöndorff to měl v hlavě dobře srovnané): Love, oh love, oh careless love /You've fly through my head like wine /You've wrecked the life of a many poor girl/ And you nearly spoiled this life of mine (Lásko, ach lehkomyslná lásko/ proudíš mou hlavou jak víno/ zkazilas život mnohé ubožačce/ a málem ho zničila i mně) - ale to je blues, žádná filmová dramo-romantika. ()
Homo Faber: to je zlomyslný osud v soukolí antické tragédie moderní doby. Homo Faber, to je askeze technologické racionality versus spojený sbor mystiky, přírody, mytologie a umění. Věcnost techniky spojená s odosobněním se pod vlivem střetu s neodolatelným kouzlem poezie života a krutou neodvratností starořeckého mýtu dostává do stavu niterné rozervanosti a bilancování životní cesty si pod tíhou všech okolností začíná uvědomovat mrzkost životního postoje, jemuž schází ta skutečná bezprostřednost živočišnosti života. A za vším stojí bolest lásky. Volker Schlöndorff zfilmoval další významnější počin evropské literatury - stejnojmenný román z roku 1957 švýcarského spisovatele Maxe Frische. V rytmu vystihl odosobnění a odcizení hrdiny osudové hříčky, obrazy kameramanů Jorga Arvanitise a Pierra Lhommeho jsou utkány z okvětních plátků poezie a kontrastů probouzejícího se nitra člověka z obranného pásma přísné racionality. Zajatcem zlomyslného osudu pod taktovkou antické tragédie je Walter Faber (velmi zajímavý Sam Shepard), inženýr, zaměřený na stavbu přehrad a jejich energetické využití. Řetěz náhod ho konfrontuje s jeho vlastní minulostí a nepřekonanou bolestí nitra, život ho smyslně svádí, aby si s ním krutě pohrál, nabudil a rozžvýkal. Hlavní ženskou postavou je Elisabeth Piper neboli Sabeth, neboli Elsbeth (zářící Julie Delpy), mladá a z poezie života a umění nadšená dívka na cestě ze Spokojených států do domova v Athénách. Vždyť i jaro smáčí své nedočkavé oči ve sladkých odstínech její jemné pleti. Důležitou postavou příběhu je Hannah Piper (zajímavá Barbara Sukowa), německá archeoložka, žijící a pracující v Athénách, Elisabethina matka a dávná Walterova láska z dob curyšských studií. A hříčka osudu dostává tu nejzlomyslnější příchuť. Z dalších rolí: německý obchodník na obchodní cestě po Latinské Americe a při hledání bratra Herbert Hencke (Dieter Kirchlechner), Walterova milenka z jeho domovského New Yorku Ivy (Deborra-Lee Furness), příkladná letuška z Caracasu do New Yorku Charlene (Traci Lind), Hannin první manžel, Walterův kamarád z časů studií a Herbertův bratr v guatemalském dobrodružství Joachim Hencke (August Zirner), nebo Elisabethin milenec při cestě lodí Kurt (Thomas Heinze). Film Homo Faber je poezií života a velkolepou antickou tragédií nepřejícně zlomyslného osudu. Obraz je sytý, uhnětený z poezie a řeckých mýtů, dostává se do nitra, jeho nadějí i bezvýchodnosti. Věrohodně je vybudované prostředí padesátých let 20. století. Příjemný filmový prožitek. ()
Hutné a psychologizující drama o střetu přísně racionálního přístupu k životu a vyšších principů všehomíra. Po pravdě řečeno mne nosné téma nechávalo zcela chladným. Zámysl nad smyslem života, ke kterému Homo Faber vybízel, se prostě nedostavil. Celému příběhu chyběl život, bylo to jako sledovat nedělní chvilku poezie s Jiřinou Švorcovou a Časem lásky od Pavla Kohouta. Obsahově sice velmi rozdílné, ale forma podání víc než srovnatelná. Povedla se láska, té se věřit dalo. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()
Reklama