Věci života

Romy Schneider, Michel Piccoli a Claude Sautet. Trojice umělců, která v 70. letech přiváděla do kin filmy, které se dnes už nevidí. Věci života... věci všedního dne pojaté tak, že se vám tají dech. Automobilová nehoda, na jejímž konci leží v trávě muž, který si právě uvědomil, že umí milovat. Na jejímž konci je zdrcená žena, která do poslední chvíle věří v jeho lásku. Na jejímž konci je jeho manželka, která ukazuje svoji velkou lidskost. Silné, pravdivé, neobyčejné. (07.07.2010)

Ze všeho nejdřív chci pochválit hudbu, něco tak nádherného se neslyší každý den, potom musím smeknout před Romy Schneiderovou, krásně se na ni kouká a každé slovo se jí dá lehce uvěřit a ten odzbrojující pohled, úžasné.. Příběh muže ve středních letech mezi dvěma ženami, který se stane účastníkem ošklivé dopravní nehody a divák se ve střípcích dozvídá jeho minulost, mě zaujal, o tom žádná, ale nepohltil.. (20.10.2020)

Ze všeho nejdříve bych chtěla poděkovat distributorovi, že zcela výjimečně film viděl. Bohužel se o to s námi chtěl podělit tak vehementně, že rovnou prozradil pointu. Stále více tíhnu k tomu, že by se autorům obsahů distributorů měly lámat hnáty, pokud to nepomůže, měli by být postaveni rovnou ke zdi. Ale k filmu. Sautet ze začátku své kariéry točil krimi v akčním hávu. Pak se názorově ustálil u dramat a tohle bylo první, které začalo sedmdesátá léta. A přerod z divokých rvaček a střílení ke komornímu dramatu zvládl na výbornou. Hlavního hrdinu nechal lehce tápat mezi dvěma ženami, jedna Schneider, druhá Massari. Pánové určitě pochopí, že to hlavní hrdina neměl snadné, když si musel vybrat. Vybral si a tím začíná i končí celý příběh. Sedmdesátá léta byla u Sauteta ve znamení Romy Schneider, proto doplním, že dle mého se jim nejvíce povedl Docela obyčejný příběh. (20.05.2013)

Romy Schneider pod svým oblíbeným Claudem Sautetem ztvárnila několik skutečných "hrdinek života" - Hélène patří k nejlepším. Snímek se setkal i s příznivým přijetím v zahraničí - kolik je taky nesentimentálních dramat o životě a smrti? Jen škoda, že většina z českých diváků viděla dříve patrně americkou Křižovatku, kterou bych s tímto filmem jen nerad srovnával. (16.07.2005)

Ještě teď, nějakou dobu po skončení filmu přemítám, proč mně snímek s v podstatě jednoduchým, prostým příběhem tak okouzlil. Snad těmi skutečnými vjemy, kdy nějaká postava otevře dveře do pokoje a mně to připomene zvuk, který jsem slyšela tisíckrát i ve skutečnosti, snad tou širokou škálou pocitů, které se mi při sledování přelévaly v mysli, možná příjemnou francouzskou ležérností a nebo nefalšovanou, přirozenou krásou nejen Romy Schneider, ale i Leai Massari. Nevím...ale jsem si jistá, že jsem snad v žádném jiném filmu neviděla tolik lidí kouřit permanentně jednu cigaretu za druhou, no vážně. (30.08.2013)