Ďábelská trojice

Film, ktory pomohol Romy Schneider vymanit sa z roly sladkej Sissi. Film je sam o sebe len debut rezisera Francia Giroda, no a komedia to nie je ani nahodou, oficialne sa udava nieco ako naturalisticky fryler. Ja jakozto filmovy praktik som videl uz dost filmov o tom ci sa da previest dokonala vrazda, mnohe boli zaujimave, niektore vyprachali rychlo do prazdna. Tuna si pamatam - ako pise Oscar - tie vane s kyselinou sirovou, jo a Girod sa s naturalizmom nesere - ukazuje aj ako vrahovia odnasaju casti ludskych tiel vo vedrach. Film som si pustil ako funda hororu a dostal som len silne naturalisticky fryler : 40 % (23.11.2019)

Ve své době velmi kontroverzní film, za který německé publikum Romy Schneider nechválilo. Naopak nechápali, jak sladká císařovna Sissi může vůbec ztvárnit tak brutální a nelidskou vražedkyni jakou byla Philomena Schmidt. Romy Schneider s Michelem Piccolim a Maschou Gonskou vytvořili skutečně ďábelské monstrum, které v touze po penězích a luxusu je ochotné čemukoli. Pojistné podvody, vraždy, odstraňování mrtvol a užívání si sexu. Snad málokterý režisér byl do té doby tak naturalistický, jako právě Francis Girod. Scény dvojnásobné vraždy a následné likvidace těl bez skrupulí ukazují, co si většinou jenom domýšlíme. Ale postavit film pouze na této kontroverzi, to by bylo málo. Francis Girod si to uvědomuje, a tak natočil nejen naturalistický, ale taky výborně fungující sarkastický thriller. (05.02.2010)

Pěkně promyšlený příběh, ovšem neobyčekně naturalisticky natočený, že se mi místy děalo až mdlo (především scéna s rozpuštěným bývalým komplicem Chambonem v kyselině sírové ve vaně, a Michel Piccoli pak velkou naběračkou nabíral po dobu asi pěti minut hnědočervenou kaši do kýblů...). I Romy Schneider byla v této roli pozoruhodně přesvědčivá, lstivá a nelidská, až jsem si říkal, jak se oba herci k těmto rolím dostali. Film rozhodně stojí za shlédnutí, ale je to pro opravdu silné nátury. (29.10.2011)

Francis Girod v jednom rozhovoru lamentoval nad tím, jak je televize zahlcena podřadnými detektivkami a že jediný způsob, jak na stejný žánr přivést lidi do kina, je natočit thriller. Snad proto je Ďábelská trojice tak naturalistická. Asi nejsem schopen plně porozumět kontroverzi kolem dějinných narážek na situaci po první světové válce, ale kontroverze vnějšího děje a způsobu, jak ho film ukazuje, je očividná. Filmů o dokonalých vraždách jsem viděl nepochybně stovky, ale máloco z nich se mi vrylo do paměti tak silně jako zdejší sekvence s odstraňováním obětí ve dvou vanách plných kyseliny sírové. V devíti filmech z deseti by se taková situace odehrála za zavřenými dveřmi, kdežto Girod naturalisticky ukazuje postup zločinců od vraždy po značně nechutné detaily, kdy je třeba výsledek rozleptání těl odnášet z domu v kýblech. Zajímavě ožehavé jsou ale i jiné momenty a ze všeho nejvíc mě zaráží, že i přes všechen ten "hororový" naturalismus zůstala Ďábelská trojice vpodstatě satirickou černou komedií. V jistém smyslu je to ideový příbuzný Velké žranice. 70% (25.07.2011)

Uf, surrealismus skloubený s naturalismem. Michela Piccoliho jako herce mám poměrně rád (hlavně díky filmům Muž navíc a Max a rváči), ale připadá mi, že až příliš často ve svých nejslavnějších letech hrál v hodně bizardních, někdy přímo až úchylných filmech. Nutno říct, že Piccolimu podivné postavičky sluší a dokáže si je zajímavě vychutnávat. Naproti tomu Romy Schneider si snad nikdy víckrát v podobně obsahově i umělecky „ujetém“ kousku nezahrála a dokáže oplývat svým obrovským šarmem i když ztvárňuje ďábelskou vražedkyni. S filmem jsem se vezl jako na hodně divoké houpačce: jednou jsem se dobře bavil, nahlas smál, občas i obdivoval neotřelou stylizaci, chvilkama jsem se ocitl i v napětí, jindy se mi chtělo skoro až zvracet... což by mohlo být do jisté míry v pořádku, kdyby se do této houpačky minimálně dvakrát nezamíchaly i pocity nudy a ztraty zájmu o dění. Na dlouhou pasáž s dvojitou vraždou, rozkladem mrtvol ve vaně plné kyseliny a následně zakopáváním lidských pozostatků určitě jen tak nezapomenu – to, co nám obvykle tvůrci klasických kriminálek nabízejí jen pomocí dialogů, krátce sestříhaných záběrů či dokumentace, Girod nabízí do detailů v nechutně naturalistických scénách, dost možná natočených se skutečnými mrtvolami. Nebýt těchto (na svou dobu) šokujících scén, obávám se, že by jinak Ďábelská trojice velmi snadno zapadla v konkurenci jiných černých komedií a surrealistických filmů, protože zbytek občas působí rozporuplným dojmem daleko víc, než ona legendární kontroverzní pasáž. 60% (08.11.2020)