The End of a Priest
Farárov koniec
Režie:
Evald SchormKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan KlusákHrají:
Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jana Brejchová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Jaroslav Satoranský, Vladimír Valenta, Helena Růžičková, Josefa Pechlátová (více)Obsahy(1)
V jedné malé horské vsi neměli faráře. Děda, bába a mladičká matka s nemocným dítětem v náruči se proto vypravili dolů do města, aby tam novorozence dali pokřtít. V sakristii kostela nalezli kaplana. Téměř násilím ho museli přesvědčit, aby provedl požadovaný úkon. A stal se zázrak – dítěti se ulevilo. Radost a vděčnost vesničanů neznala mezí. Zazněla zde nabídka, aby s nimi kněz odešel do hor, kde je ho víc potřeba. Kdo by tehdy tušil, že jde o pouhého kostelníka, který si převlečen do kněžského roucha zkoušel žehnací gesta? Protože jde o kostelníkovo životní přání, vydává se do hor, kde ho obyvatelé přijímají s radostí. Kostelník probudí v lidech nejen činorodost, ale vede je také k zamyšlení nad životem. Velký souboj však musí svést s místním kantorem, který je ztělesněním licoměrnosti… Námět na svěží komedii s prvky satiry a skrytého podobenství pochází z pera Josefa Škvoreckého. „Jeden má glejt, ale ve skutečnosti to učitel není, druhý glejt nemá, ale kněz to ve skutečnosti je.“ Tak charakterizoval Josef Škvorecký hlavní postavy filmu, který v roce 1968 natočil režisér Evald Schorm s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem, Janou Brejchovou, Helenou Růžičkovou, Zdenou Škvoreckou a Josefou Pechlátovou. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (108)
Neuvěřitelně nadčasové podobenství fungující v každé době. Schorm nastavuje společnosti zrcadlo, které není ani trochu zkřivené. I když by se možná, ohledně záměny, mohla vybavit komedie Vrchní, prchni, o Revizorovi nemluvě, tak blíže má film k hořkým příběhům Formana (Hoří, má panenko) a Papouška (Homolkovi) či k módně zatracované venkovské trilogii Z. Trošky, která ukazuje pravou tvář nejen venkova. A samozřejmě hrabalovský konec. ()
Hodně rozporuplný film. Biblická alegorie na Ježíšův život, konflikt křesťanské víry a komunistického přesvědčení, místy i docela vulgární komediálnost. Vnímat se tento film dá opravdu na mnoha úrovních. Závěrečná scéna „ukřižování“ pak při pozorném čtení nese přímo atributy geniality. Přesto, že se jedná o zdařilý film, postrádá Farářův konec ve své alegoričnosti onu poetickou hravost Juráčkova Případu pro začínajícího kata nebo hořkost Němcova snímku O slavnosti a hostech a ve své mnohovrstevnatosti se občas tak trochu ztrácí. Škvorecký konečnou verzi příběhu popisuje jako „platónskou ideu české vesnice, protknutou jako trny konkrétnem tajné policie a zarámovanou do struktury chaplinovské frašky". ()
„Zvelebujeme to tady…Zatím jsme tu nadělali, ale to všechno pro naši krásnou budoucnost a pro lidi, hlavně pro lidi, protože lidi ve své zdrcující většině jsou s námi…..“ Pěkných hlášek je v tomto filmu celá řada. Řada z nich zaznívá ve výborně napsaných dialozích mezi falešným farářem (V. Brodským) a učitelem (J. Libíčkem). Názorový příkop mezi dotyčnými je poměrně hluboký, učitelova snaha toto bagatelizovat tak působí fakt docela komicky ("Naše názory se liší jen v maličkosti….zda je Bůh či není bůh…."). Co se mi moc nelíbilo, byly ty zpívané předěly na pouti, jejichž spojitosti s celým příběhem snah rozuměl jen pan režisér Schorm. Velmi mě naopak zaujala úvodní lyrická hudba Jana Klusáka v podání smyčců, kterou, jak jsem si už ověřil, Klusak opětovně použil v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města (motiv Iny při setkání s doktorem Blažejem). Což je tedy v celku pochopitelné vzhledem k tomu, že tento film byl po okupaci Československá dán do trezoru a Klusák nemohl tušit, že někdy opětovně spatří světlo světa. ()
Postava Vlastimila Brodského ke všemu přišla jako slepá k houslím, až z toho jednou nevybruslila. Měl tenhle film vůbec nějaký scénář? Mně se zdálo, že všichni jenom improvizují a že kamera to jen tak snímala a pak z toho vzniklo něco kompaktního. Úvodní melodie byla krásná, pomalu až taková povznášející. To byla ale krásná ukázka našeho venkova. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (18)
- Postavy nemají až na výjimky jména, jejich symbolický význam je zvýrazněn počátečními velkými písmeny. (carott)
- Pri natáčaní dochádzalo k zmenám v scenári. Pôvodný farár sa mal oženiť, ale zomrel mučeníckou smrťou. Jana Libíčka (učiteľ) zbavili pôvodnej homosexuality a vidiaci Jan Páně (Václav Kotva) mal byť malý školák, ale nakoniec z neho režisér urobil postaršieho vidieckeho čudáka. (Raccoon.city)
- Scenárista Josef Škvorecký prezradil, že jeden z dôvodov vzniku filmu bola realizácia staršieho sľubu, ktorý dal Jane Brejchovej a Vlastimilovi Brodskému, že pre nich napíše filmovú komédiu a Evald Schorm ju zrežíruje. (Raccoon.city)
Mám rád konfrontační humor s vhodnou dávkou životně prozíravé moudrosti, to Farářův konec dokonale splňuje. V prvním plánu chce bavit, ve druhém si s ironickým nadhledem vychutnává paradoxy doby i zdánlivé absurdity každodenního společenského života. Na věci pohlíží z více stran, následně je zlehčuje, zpřevrací a vynalézavě si dobírá realitu. Laskavá osudovost za přispění předurčené jízlivosti laškuje s každou neřestí a pokušením. Záblesky společenské sebereflexe odráží nespokojenost, nebouří v kritice, ale v hrátkách paradoxů. Antinomie protikladů je strhující ve svém postupném dávkování, alegorie dodávají rozporu osobitou podobu a konec je již plně v režii cynické krutosti života a jeho poslání. Hlavní postavou elegantní a životně smutné taškařice a reflexnímu odrazu života je kostelník Albert (vynikající Vlastimil Brodský), samozvaný vesnický farář. Jeho poznávacím znamením je tolerantní smířlivost, vychází z pohodlnosti i osobní nedokonalé zkušenosti. Role v masce se stává posláním, nedostatky v odstupu zlidšťují a chlácholí. Póza a dokonalé lidské vžití do role hry je podstatou skutečnosti i nadějnou vizí budoucnosti. Druhou polohou autority života je vesnický kantor (skvělý Jan Libíček), samozvaný lídr obce a budovatel světlých zítřků. Když osobní ambice přesahují schopnosti a charisma, stává se pokroková snaha se skrytou mocichtivou podstatou záludnou a nepředvídatelnou pro všechny lidské bytosti v širokém okolí. Uraženost a zneuctění osobních zásluh buduje budoucnost i proti všeobecné vůli a ochotě. Hrozí, mstí se a s překvapením pozoruje drolící se přeludy mámení a vlastní zodpovědnosti. Hlavní ženskou postavou je Majka (dobrá Jana Brejchová), lehkomyslná utěšovatelka osamělých mužských duší a těl. Bezprostřednost je odzbrojující i kontraproduktivní. Výraznou postavou je svébytná babička (velmi pozoruhodná Josefa Pechlátová), nemohoucí stařenka. Znuděna osamělostí se hystericky dožaduje pozornosti. Zde vzal Troška svůj vzor do Slunce, sena, a nelze se mu divit. Důležitou postavou je Bílý biskup (velmi dobrý Martin Růžek), světská spravedlnost v podobě šokované autority duchovního směrování a víry. Symbolickou postavou je Jan Páně (velmi zajímavý Václav Kotva), slaboduchý vesnický prosťáček. Představitel bezmezně oddané víry v horlivosti vše vidí v předurčenosti a očekávání konečné spásy. Z dalších rolí: žárlivá a nedočkavá nevěsta Anna (zajímavá Zdena Salivarová-Škvorecká), její bránící se nastávající Toník (velmi zajímavý Jaroslav Satoranský), typicky ovlivnitelný vesnický hospodář a Annin otec (Vladimír Valenta), jeho manželka (sympatická Helena Růžičková), doprovázející Černý biskup (Gueyu Cheick), symbol absurdní tragikomedie života vandrák Lojza (pozoruhodný Vladimír Jedenáctík), bedlivě sledující a na vše připravený policejní hejtman (zajímavý Jiří Lír), principál svérázné pouťové atrakce (příjemný Pavel Bošek), jednoznační a strach nahánějící pozorovatelé (zajímaví Jiří Hartman, Pavel Landovský, Karel Bělohradský a Petr Kopřiva), či s kostelníkem nespokojený farář (Jiří Roll). Farářův konec není čistokrevnou společensko-politickou satirou, sarkasmus je prostředkem ke zvýšení účinku protikladu. Zábava je uvážlivě cynická, neslibuje, pouze poodhaluje a vysmívá se. Zaslepenosti ničíme sami sebe navzájem. Morálka společenská v císařových nových šatech. () (méně) (více)