Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (278)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Zabudnutý, nezabudnuteľný film. A je to asi jediný snímok, pre mňa, ktorý sa dá zhliadnuť z dvoch polôh a významov. Naozaj, skúste tento snímok pozerať triezvi a raz mať pri tom pod klobúkom. V každom z týchto prípadov, vám bude na duši na nič. Mickey Rourke, týmto vo mne zakorenil už dávno tušiacu domnienku. Je to Pán Herec. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Štamgasta možno považovať za autobiografiu Ch. Bukowského. Spíjanie sa do nemoty, bitky, povaľačstvo, more všelijakých podradných prác, obľuba vážnej hudby (hlavne Mahlera), písanie poézie a prózy a opäť návrat ku chlastu.... To je život Bukowského, tak ako si ho prežil a tak ako ho prežíva aj hlavná postava tohto filmu. Dokonca meno postavy - Henry Chinaski - je rovnaké aké používal Bukowski. Niekomu to sadne, niekomu nie, mne to sadlo, navyše v snímku je vyslovených niekoľko skvelých myšlienok hodných úvahy. U mňa preto spokojnosť, odporúčam všetkým beatníkom a študentom vysokých škôl, ale len tým, čo bývajú na intráku :). 75/100 ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

V spojitosti s týmto filmom mám dilemu, či mi je odpornejší Mickey Rourke alebo postava, ktorú stvárňuje. Doplňujúce otázky, do akej miery je za to zodpovedný Bukowski, ani to, či existuje relevantný rozdiel medzi zmieneným hercom a ním stvárňovanými postavami neriešim. Jedna otázka mi však vŕta hlavou, prečo je to označené ako komédia? Obe hviezdičky sú za Faye Dunaway, ktorá sa blysla perfektným výkonom. ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Poeticky o odporných lidech. Otisknout se do té poetiky ovšem trochu víc mouder z povídek vrchního opilce, pro něhož je chlast životní filosofií, tak by to možná bylo i o něčem zajímavém, než jen "Kdokoli může nepít, ale pít ve velkém, to chce výjimečný charakter." Výjmečný rozhodně - jsou to všechno výjimeční podlidé. 7/10 ()

Galerie (45)

Zajímavosti (23)

  • Štamgast je z německého „stammgast“, které by se dalo doslovně přeložit jako kmenový host. (sator)
  • Název české pop-rockové skupiny Chinaski vznikl na základě jména hlavního hrdiny tohoto filmu - Henry Chinaski. (Freemantle)
  • O úlohu Chinaskeho sa veľmi usiloval aj Sean Penn. Veľký fanúšik Bukowského tvorby bol ochotný hrať aj za 1 americký dolár. Keď sa o tom dozvedel Mickey Rourke, prejavil o úlohu veľký záujem aj on. V Hollywoode bolo známe, že Rourke Penna neznáša, preto sa mu snažil vyfúknuť jeho vysnívanú rolu, čo sa mu nakoniec aj podarilo. (JančiBači)

Reklama

Reklama