Režie:
Petr SchulhoffScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustVOD (1)
Obsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(více)Recenze (245)
Mikrokomedie rozsahem, maxisranda vyzněním i náplní, tak lze charakterizovat toto zdařilé čtveračivé nevázané dílko se silvestrovským podtextem. Soustředění na netypický dvojtrojúhelník - klasický a bernardýní - rozjíždí nápaditý příběh, v jehož scénáři i režii téměř nelze postihnout nejen výraznější zaváhání, ale v mnohém naopak náznaky vyšší vypovídací hodnoty. I té všednodenní (pracovní síly na horské chalupě). Řádění předních českých herců je za těchto okolností očekávatelným potěšením. A nedožerské dostihy nepochybně nenapadnutelnou satirou. I nevšedním zážitkem, který postrádá "jen" jediné: uvedení na DVD nosiče. ()
Co bychom na Vánoce dělali bez nenažraného a rozmlsaného Bouhouše? To by snad ani nebyly svátky. Tenhle mastrštyk o třech hercích a jednom bernardýnovi je stejně tak geniální jako legendární. Jediná škoda, že dneska už u nás nikdo není schopný nic podobného natočit. Jenže hledejte dnes druhého Menšíka a Sováka. ()
Snad nejznámější souboj v pojídání jídla mezi člověkem a psem. Prohlášení o hladu jaký má bernardýn není jen tak, obzvlášť v restauračním podniku, kde je hostinský majitelem takového psa. Tady však nejde ani tak o hlad, jako o chytrost. Pokud se ví, že takový bernardýn toho sežere opravdu hodně, ale takový chleba zásadně odmítá, proč nevyužít návrhu sázky samotného hostinského, když je výhrou bezplatný týdenní pobyt a ještě se přitom pořádně najíst. Televizní povídka se stala vyhledávaným evergreenem, bez kterého si již nikdo televizní program kolem silvestra neumí ani představit. A právě vlivem pravidelné reprízy už příběh a pointu zná každý nazpaměť. A jak to tak vypadá, své popularity se vlivem toho ještě stále jen tak nezbaví. ()
Jak je to krátké, tak je to výborné. Pár skvělých herců, primitivní zápletka vycucaná na místě z prstu a vznikne z toho kratičký snímeček pořízený kdesi v horském hotelu - natočen za málo peněz, za malo času, ale nemálo dobrý. Menšík se všemožně snaží psa "porazit", zkouší různé finty.. jestli se mu to povede, uvidíte sami, ale závěrečné rozuzlení je opravdu překvapivé.... ()
Zajímavé, že na to, jak tady všichni píší, že to znají ze silvestrovských programů, tak já to doteď nikdy neviděla. Je sice fakt, že posledních 8 let se na televizi na Silvestra nedívám, ale ani předtím jsem na tento skvost nikdy nenarazila. Sovák a Menšík byli páni herci a tady spolu s Bohoušem vytváří humorné trio. Ačkoliv jde o naprostou blbost, tak to neskutečně pobaví. "Tohle není Bohoušek, to je kredenc." K vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=ORcl687smnI ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
- Na konci filmu nechce Bohouš zjesť kúsok chleba - kedže mimo natáčania ho vždy zjedol, museli filmári ten kúsok natrieť benzínom. (kosticka7)
- Inspirací ke žravému bernardýnovi byl scenáristovi Františkovi Vlčkovi st. bernardýn herce Saši Rašilova st., kterému jednou hodil k vylízání plechovku od olejovek a on ji spolkl a za pár dnů z něj vyšla vyleštěná a placatá. (sator)
Reklama