Strach

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. (12.11.2018)

Rudolf Hrušínský a Radek Brzobohatý jako kriminalisté vyšetřující vraždu mladého muže se mi moc líbili, už jen dívat se na ty dva stojí za to.. Příběh dvou spolužáků ze střední propletený s fotografováním, minulostí otce i učitele, vyloupením chaty, to vše mě zaujalo a byla jsem docela napnutá, jak to kluci rozlousknou.. (26.10.2020)

Major Kalaš, to je panečku kanón, tomu může jeho slavnější kolega major Zeman akorát tak leštit lakýrky. Ne že by Honzovi podrážela nohy jenom ideologie, té se koneckonců nevyhnul ani flegmatický a výkonný Kalaš. Ten hlavní rozdíl je v atmosféře a v zápletce. Na rozdíl od 30 dílné kriminalistické telenovely má Strach hlavu a patu, a neslouží jen k lacinému tepání do vnějších a vnitřních nepřátel. A herecky je taky někde úplně jinde, i přes plejádu hvězd které Jiří Sequens do svého monstrprojektu natahal. Takže i když se protekční hrdina vyhřívá v záři reflektorů a vede si úřady posvěcenou válku proti agentům a imperialistům, a outsider se spokojil s běžnou kriminalistickou rutinou, tak mu stejně dal na prdel prakticky ve všem. (08.03.2014)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Posledni celovecerni film Petra Schulhoffa, ktery mi chybel ke zkompletovani jeho rezijni filmografie. A musim konstatovat, ze jeho kriminalky miluji (predevsim Po stopach krve a Vrah skryva tvar). Strach take velmi dobre buduje atmosferu a postupne rozpleta zamotany kriminalni cin. Hrusinsky jako vzdy vyborny, v tomto filmu ale jeste nema tolik prostoru, bohuzel. (27.12.2013)