A Mouthful of Air
Režie:
Amy KoppelmanScénář:
Amy KoppelmanKamera:
Frank G. DeMarcoHudba:
John GürtlerHrají:
Amanda Seyfried, Britt Robertson, Jennifer Carpenter, Finn Wittrock, Paul Giamatti, Amy Irving, Michael Gaston, Alysia Reiner, Adam Garcia, Darren Goldstein (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Julie Davis (Amanda Seyfried) je milující matkou, manželkou a autorkou dětských knížek. Přesto ale není šťastná, bojuje s depresí, která souvisí s traumatem z dětství. Přesto se snaží žít každodenní život a být dobrou matkou a manželkou. Aby si pomohla od depresivních stavů, uniká z reality do barevného světa plného fantazií ze svých knih. (Tejkina)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Neokázalá sonda do niterných pocitů mladé ženy s poporodní depresí, kterou úzkostné stavy dovedou až k pokusu o sebevraždu, nedává žádná rozřešení ani jednoduché návody (naznačené "daddy issues" klišé působí spíš kontraproduktivně), hlavně chce na tento navenek nepochopitelný stav mysli upozornit. Amanda Seyfried jej zvládá zvěcnit suverénně a citlivě, ještě zdůrazňujíc jeho nestálost v silném závěru. 69 % ()
Postnatal depresion drama. Po prvním porodu jí deprese převede k sebevraždě, ačkoli něžňoučký vztah se synáčkem kojenečkem a byt plný dětsky fantazijních obrázků a dekorací ji zdánlivě konejší. Přežije a užívá medikaci. Nové těhotenství a touha kojit ji odvedou od užívání antidepresiv, zjistění, že čeká děvčátko a rozvzpomenutí se na dětské trauma způsobené otcem postnatální depresi sebevraždou ukončí. Amanda S. se mi moc jako něžná plachá matka líbila, líbily se mi všechny rozhovory a argumentace. Byly věrné. Je i fajn, že senzacechtiví diváci nezjistí přesně ani jak se přesně zabila ani co jí vlastně v dětství ten otec provedl. On si člověk stejně často prd pamatuje. ()
Veľmi smutný film, ktorý je citlivo natočený. Téma popôrodnej depresie je vážna a je dobré, že vznikol tento snímok, ktorý poukazuje na jej úskalia. Amanda svoju rolu zahrala bravúrne. Určité scény boli veľmi citlivo (svojim spôsobom) vystrihnuté, čo vo výsledku oceňujem. Je to film, o ktorom sa dá dlho premýšľať a je dobré, že si divák bude pamätať úsmev Amandy a nie krv. Soundtrack krásny, kamera a strih super. Pomalšie tempo môže niekomu prekážať, ale má to svoje opodstatnenie. Je to smutný a zároveň krásny film. 4*. ()
Och, nenormálne depresívna nálada išla z tohto filmu! Ale to je asi aj dobré, nech sa radšej o takýchto témach verejne rozpráva a možno to pomôže k tomu, aby sa ľudia nebáli zdôveriť so svojimi psychickými problémami aj verejne. Ale späť k filmu. Amanda zahrala zdeprimovanú a traumatizovanú Juliu vynikajúco. Aj keď mnohí asi nepochopíme, čo sa v Julii počas týchto stavov odohrávalo, ja som s ňou úprimne súcitil a držal som jej palce. Ľúto mi bolo aj Ethana, určite to nemal jednoduché. Dej bol turbolentný a napriek tomu dosť jednotvárny, čo považujem za najväčší mínus celého filmu. Bolo to smutné a vypäté, no stojí za to, vidieť to! (Možno mnohí pochopia, že depresiu treba brať vážne) ()
Svět ve kterém Julie žije působí velmi pozitivním dojmem, dětské knihy, spousta barev a všudypřítomný klid, který je cítit i z atmosféry filmu. Jenže potom jsou tu ty chvíle, ty často pouze naznačené chvíle, ve kterých je najednou všechno špatně, s čímž nic nenadělá Julie, ani jinak velmi obětaví Ethan. Ten kontrast je vlastně naprosto šílený a přitom tak přesný, přesně vystihující nejen poporodní depresi, ale depresi celkově. Amanda Seyfried je výborná, prakticky neopouští záběr kamery, svým výkonem tak filmu přidává na kvalitě. Ten ovšem zůstává u naznačení i u jejího traumatu, kde mohlo být řečeno více, nebo raději nic, takhle ta scéna působí lehce navíc. ()
Reklama