Zelený rytíř

Lowery cílí v Middle English na high art. Tak moc se tomu snaží vtisknout charisma a tvář, až selhává v obojím (jedno herecké pojítko s Kurzelovým Macbethem jako by potměšile naznačovalo, že ne všichni takhle dopadnou). A teď k významu, který se v rámci autorské licence a společenské poptávky od básně ze 14. století mírně liší. Je to o cti a lidské dobrotě, které mají stát nad snahou zanechat odkaz? O odpoutání se od matky a postavení se na vlastní nohy v dospělosti? O konfliktu mezi člověkem a přírodou, který má i v rámci symboliky zelené barvy vždy jen jediného vítěze? O síle žen přebírajících vládu nad slabými muži (viz. scéna na konci titulků)? Ale kdepak, nehledejme za tím nic komplikovaného. To jen Zelený rytíř zatoužil po sličném sirovi z Artušova dvora a vlákal jej do sexuální pasti. V téhle trojfázové hře však získal jen polibek (a to ještě vlastní aktivitou), handjob mu byl z neznámých důvodů odepřen a jeho sázka na to, že Gawain podlehne hradní paní a on pak dojde ke slasti mezi mechem a kmeny cesmíny, nevyšla vůbec. Se nedivím, že pak musely padat hlavy. A teď mi to zkuste vyvrátit.. (21.10.2021)

Člověk je tvor společenský a jako takový je nucen hrát prakticky po celý život společenské role. Jejich popírání přináší nepochopení, izolaci a opovržení okolí. Jsme zkrátka svobodní mnohem méně, než si ve své pýše myslíme. Hrdina snímku Gawain není příkladný rytíř, vlastně o tu pozici ani nestojí a rytířské ctnosti jsou mu tak nějak ukradené. Když je ale konfrontován s královským dvorem a přáním samotného královského majestátu, dopustí se z horlivosti činu, který znamená konec jeho dosavadního života. David Lowery dělá dlouhý nos na fanoušky komerčních fantasy pohádek a svůj film zlomyslně zbavuje všech obvyklých žánrových prvků, které publikum v podobných produkcích s oblibou vyhledává. Místo toho servíruje pomalou, obrazově vyšperkovanou cestu svého hrdiny za naplněním jeho osudu. Je to putování, kde Lowery Gawaina soustavně shazuje a zbavuje jakékoli vznešenosti a hrdinskosti. Oplátkou ho ale činí hluboce lidským a, jak ukazuje závěrečná konfrontace se Zeleným rytířem, ochotným přijmout svůj úděl. Film jsem viděl v rámci Ozvěn karlovarského festivalu až pozdě večer a to mi jako "skřivánkovi" nepřidalo. Nevyhnul jsem se vzhledem ke komornímu charakteru díla několika mikrospánkům, což ho stálo hvězdičku. Odpolední představení by Zeleného rytíře možná katapultovalo k metě nejvyšší, protože režisér se strefil do mého vkusu a udělal na mě pozitivní dojem. Odměním ho 80 % a doporučuji snímek vidět pokud možno na plátně, kde vynikne jeho vizuál. (23.11.2021)

Ako to nazval Badiou? Tibetská pornografia? A zároveň vskutku skazka z éry After the virtue... "Dekonštrukcia" ideálov stredovekého sveta a skrz to bezpochyby aj vyrovnávanie sa so súčasnosťou by mohli byť bezpochyby zaujímavé, keby tu bola možnosť ponúknuť aj iný hodnotový systém a iný telos. Tľachy o dobrote, láskavosti a akejsi osobnej odvahe nielen zo strany postáv, ale aj tvorcov filmu, sú však také lacné, zakotvené len samé v sebe. Ale inak to bolo formálne zaujímavé, metatextuálne hravé a interpretačne otvorené. Škoda, že sa mi do toho nechce. (05.11.2021)

Vizuálně opojná variace na Artušovské legendy...velmi suverénně podaný svět dávných mýtů...originální autorská filmová adaptace známé stejnojmenné básně - rytířského románu... David Lowery ve svých předchozích filmech vytvořil řadu příslibů a velkých očekávání, Zelený rytíř je ovšem jeho vstup do světa velkého filmového umění... PS: Po zhlédnutí Zeleného rytíře mi na mysli vytanul jeden ryze subjektivní sen - osobně bych si velmi přál, aby David Lowery jednou adaptoval i podmanivý román Pohřbený obr nobelisty Kazuo Ishigury zasazený do postartušovské Anglie, knihu těžko uchopitelnou, ale podobně podmanivou a magickou, jako je tato mistrná filmová adaptace jedné z Artušovských legend... (19.11.2021)

Ani trošku jsem nečekal takové pojetí. Osobitá "artovka", která neni rozhodně cílená pro divácké masy. Vizuálně a atmosféricky výborné. Jenže je to hrozně pomalé s naprosto neuspokojivým závěrem, kde se za celou stopáž vlastně nic velkého nestane. Prostě jsem chtěl poctivou středověkou fantasy jízdu, kterých moc nemáme. Ale dostal jsem jen komorní cestu za hledáním sebe sama :/. Nedocením to. (25.10.2021)