D.C. Cab
Režie:
Joel SchumacherScénář:
Joel SchumacherKamera:
Dean CundeyHudba:
Giorgio MoroderHrají:
Max Gail, Adam Baldwin, Mr. T, Gary Busey, Paul Rodriguez, David Paul, Peter Paul, Irene Cara, John Diehl, Newt Arnold, Jill Schoelen, Ron Canada, Bill Maher (více)Obsahy(1)
Albert Huckenbury přijel po smrti svého otce za jeho přítelem Heroldem do Washingtonu. Heroldova taxikářská firma D.C.CAB je v zoufalém stavu, konkurence nad ní vítězí a kontrolor ji chce zavřít. Albert si udělá taxikářskou licenci a pokusí se dát firmu dohromady. Všechno krásně klape a najednou se začne dařit. Až do chvíle, kdy se Albert stane jednou z obětí únosu. (ariva)
(více)Recenze (22)
Je docela zvláštní, že Schumacher začínal v komediálnim žánru. Já ho mam spíš zafixovanýho jako režiséra thrillerů a dramat. Nutno dodat, že tahle komedie se taky moc nepovedla. Většina vtipů neni moc vtipnejch a navíc se dost opakujou. Únos na konci filmu je pak vyloženě trapas. Nejvíc mě asi rozesmálo, že Mr. T tam furt chodil v růžovoučkejch elasťákách. Prostě nevkus 80. let v celý svý kráse. ()
Koukal jsem na to kvůli Mr. T. Sice tam nehraje hlavní roli a je jen jedním z davu podivných zaměstnanců D.C. Cabu, ale ten film mě bavil i tak. Je to prostě taková klasicky bláznivá komedie z osmdesátých let. A měl jsem z toho fakt veselou náladu. Ale pokud to budete chtít nějak pitvat tak je to samozřejmě strašná blbost. Moc nechápu, jak to mohl natočit Joel Schumacher, když od něj znám jen samý hrozně ponurý filmy. ()
Komediální film, který prostě žije. Stále se něco děje, stále se hláškuje, stále tu všichni skotačí. Při současném pohledu bylo obsazeno dnes už několik známých jmen. Málo se ví, že se jedná i o debut kulturistických dvojčat Davida a Petera Paulových, kteří se po herecké stránce na výsluní bohužel nikdy nedostali. 80. léta ze snímku doslova září a kupodivu, alespoň prozatím, nijak nestárne. Je to taškařice, ale vkusná taškařice a z nostalgického hlediska taškařice stále přitažlivá. ()
"Vítej do našeho světa minimálních mezd." Tak děkuju za pozvání, ale zároveň popírám, že bych se mezi podivnými taxikáři nějak zvlášť bavil. I na mě to totiž bylo dost tupé a uřvané, ale mělo to i pozitiva. Třeba jsem se dozvěděl, že v Bílém domě nikdo nebydlí a že Lincoln osvobodil otroky, kteří od té doby nemají práci. To jsou důležité informace, ale pro mě je nejinspirativnější myšlenka zapalovat oheň v krbu plamenometem. Dosud jsem svůj plamenomet XM42 používal jen na takové to rodinné plamenometání a teď jsem pro něj konečně našel i praktické uplatnění. Jen škoda, že zatím nemám krb. ()
Stejně jako Warriors či Police Academy i D.C. Cab vypovídá zejména o úžasné multi(sub)kulturní povaze nízkopřímových kotlů ve velkých americkým městech 70. a 80. let, díky čemuž vytváří krásný obraz členitosti a vzájemného respektu lidí z ulice v kontrastu se zaprdlými maloměšťáky a bělouši, kteří jsou jim neustále dávaný za příklad. ()
Reklama