Smích se lepí na paty

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)

Byl jsem velmi mile překvapen tím, jak moc dobrým hercem pan Brodský byl. Starého samotáře, který se snaží být nad věcí a moc se mu to nedaří, ztvárnil skvěle. Neméně dobré herecké výkony však předvádí i ostatní "figury" v čele s Jiřinou Bohdalovou. Co říct k samotnému filmu - není to komedie, to ani náhodou, ale film je to příjemný, nevyvolal ve mě špatnou náladu, ikdyž jeho poselstvím je v podstatě sdělení, že většina lidí jsou egoističtí hajzlové. (08.01.2010)

Bezchybné češství pod taktovou těch největších herců své doby. Karel Heřmánek nehrál často padouchy, ale tady se mu to nevyhnulo a jeho postava je lautr hnusná. Milý je mladý lesák ze sirotčince Mirek Vladyka, své typické si odehrál i Jan Kraus, ale mariášové trio VB JK PČ by mělo patřit do filmových čítanek. Bočan byl mistr svého řemesla, tady mu hrála do karet nádherná krajina a skvělý námět Pavla Fialy. (01.12.2015)

Československý film o svérázném a nápaditém Joskovi Platejzovi, žijícím na samotě v podkrkonošské chalupě. Osamělost se snaží překonává stykem s okolními lidmi, věrné přátele si našel zejména v místním učiteli (ve stáří ještě dokonalejší legendární J. Kemr) a hajném (taktéž legenda P. Čepek), pokusil se dokonce kontaktovat i děti s rodinami žijící v Praze, avšak tento krok se ukázal být fiaskem. Zasněný a posmutnělý pohled zapůjčil hlavní postavě V. Brodský, jenž zde uplatnil maximum své typické melancholie. Nelze se proto divit, že v domnění, že na stará kolena našel domnělou životní lásku, nechá naplno proudit svou naivitu a naletí zkušené podvodnici. Onu zákeřnou osobu hrála J. Bohdalová, a přestože se jedná o ústřední postavu, objevila se pouze v poslední třetině filmu. Obzvláště odpornou rolí na sebe upozornil zrádný Platejzův zeť K. Heřmánek. V menších rolích se představili V. Cibulková (Joskova dcera), dřevaři P. Nový a L. Křiváček, poštovní úřednice E. Černá, naopak očekávanou krasavici D. Bartůňkovou jsem ve snímku nezaregistroval. Tragikomický film H. Bočana, v polovině 80.let po dvaceti letech opět ve vrcholné formě, s řadou působivých detailů o muži, jenž se snaží překonat svou osamělost a navzdory neúspěchům neztrácí optimismus a životní radost. (06.05.2016)