Volný pád

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Michael Douglas a Robert Duvall - dvě esa v rukávu kouzelníka Schumachera. Bravurní jízda! Douglas nejenom, že vezme věci do zpocených rukou, ale je v podstatě ztělesněním toho, čím jste možná někdy chtěli alespoň na okamžik být. Se svým vzezřením, připomínajícím snad až hustě terminátorovský profil, se vydá na "cestu domů", přičemž ji čistí od lidské špatnosti. A divák s ním sympatizuje a žere mu jeho výstup od prvního do posledního pohybu. Robert Duvall je oproti tomu postarší chlapík, jenž se s těžkým srdcem loučí s prací policisty, a tito dva pánové způsobují, že film je herecky "plný". Schumacher výborně pracuje s netradičním scénářem a hned od začátku zařadí nejvyšší rychlost, pravý pedál sešlápne k podlaze a až do konce na něm stojí. Absolutně parádní jsou ranařské hlášky, v českém dabingu (Štěpnička, Vlasák) hodně drsný! Jediná vada na kráse je místy možná až zbytečně nadsazený projev Douglasovy postavy. Jinak teda na výsost spokojenost. 90% 41 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.02.2008)

William Foster (Michael Douglas) se během letního slunečního dne zasekne v dopravní zácpě. Jeho nervy to nevydrží a tak se jenom s kufříkem vydává přes celé město ke své bývalé ženě, aby mohl předat dárek své dceři. Během cesty sledujeme jeho vývoj z obyčejného člověka v po zuby ozbrojeného muže, který jen bránil svá práva. Jedna z nejlepších rolí Michael Douglase, který zahrál psychicky postiženého muže a jeho vývoj na výbornou. Společně s 8 MM nejlepší snímek legendy Joela Schumachera..... (29.01.2008)

A je to tady. "Dostal bych tě," sípá Michael Douglas a Robert Duvall si otře vodu z tváře. D-Fens, bojovník za práva obyčejných, ekonomicky nehodnotných občanů v (donkichotském?) boji za lepší svět. Doporučuje 6 z 5 nasraných. "Jdu domů." - "Netrefil ses.":))) - "A teď tady asi umřete v tý svý blbý čapce. Jakej je to pocit?" P.S. Tenhle film si pouštim pravidelně každej silvestr, když přiblblé televizní veselí dosahuje vrcholu. (13.04.2006)

Další z variací na téma Nespokojenec, který rozpoznal chybu v systému, ale vzal to vše za špatný/divný konec. Pokud jsme měli možnost ve Scorseseho TAXIKÁŘI (1976) vidět osudy vietnamského veterána Travise Bickleho či ve "fincherovštině" SEDM (1995) prapodivný boj Johna Doea, tak tentokrát jsme seznámeni s nelehkým životem Williama Fostera. Film, u něhož na jedné straně rozumíte pohnutkám hlavního protagonisty, ale zároveň pragmaticky (a imho zcela logicky) docházíte k závěru, že touto cestou to opravdu nejde. Joe Schumacher předkládá výbornou myšlenku k zamyšlení, skvělé herecké výkony a jako třešničku: pořádného brouka do hlavy. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film o tom, jak to s námi může dopadnout, až nám jednou rupne v bedně. (08.12.2004)