Stopař

Tady musím vyjímečně začít odzadu a vyzdvihnout překlad od Hawaiana , který přeložil i ten song , který nás provází celým dějem filmu. Bez toho by byl zážitek poloviční . Jinak dle mého byl David Gulpilil 1 z nejcharismatičtějších nebílých herců , který se na plátně a obrazovkách objevoval. No a co se týče filmu , pěkně si je povodil. (30.06.2023)

Hledají a stopují domnělého vraha. Tři běloši a jeden domorodý stopař. V nádherné, nehostinné krajině. Den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě. Dere se to na povrch a nejde to zastavit. Jejich názory, víra i přesvědčení jsou tak rozdílné, že to, co možná nakonec naleznou, budou jen oni, takoví, jací jsou doopravdy. Hluboko zakořenění v rasismu, váhaví, výbušní, ale i nerozhodní, schopní odpouštět a možná najít odpuštění. A tohle vše, prošpikováno opravdu skvělou muzikou, která byla přesně tím malým zobáčkem, která rozhodla o mém bodovém hodnocení. Takže zase za pět, nečekaně. Jednu věc vím ale jistě. S tímhle pánem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil. Pokud od něj ještě něco seženu. Bylo by to víc, než dobré, tohle si troufnu tvrdit po jeho prvním filmu. Ps: moc dík uživateli Ambron za link, máš to u mě. (16.07.2015)

"Stopař" není de Heerovým nejlepším filmem, ale lecos na něm zaslouží ocenění. V první řadě neokázale snímaná krajina a tvář Davida Gulpilila, která jako by byla její zmenšeninou. V druhé prvky přibližující dílo folklóru (v naší tradici by se nabízelo srovnání s kramářskou písní) : režisér nejenže zploštil příběh, postavy i dialogy do symbolické dvojrozměrnosti ; navíc prostřednictvím baladických písní vytvořil další vyprávěcí rovinu a akční výjevy nahradil příjemně expresivními malbami. Divákům se tak přiznaně předvádí nikoli skutečnost, nýbrž její naněkolikrát lomený odraz. Dílo pozoruhodné i přesto, že neříká víc než : rasismus je zlo. (25.12.2014)

Tohle není Western, není to ani náš Eastern, je to Southern ze spodní polokoule. Od dříve uvedených se ale liší jen v podrobnostech: na výpravu se veze spousta železa a koně jsou jsou svěží i bez pastvy. Pokud je tu ale nějaký významný rozdíl, pak je to pouze specifický přístup režiséra, Rolfa de Heera. Ale ani téma - hledání formule sprvedlnosti a svobody bez ohledu na rasu, bohatství a společenské postavení, nepřesahuje biblický axiom "oko za oko, zub za zub", snad ho jen pluralizuje (ale tak je tomu skoro vždycky): "oko za oči, zub za zuby." - Vrah se nevyznačuje tím, že zabije, ale tím, že zabíjí. (21.06.2018)

Jsem moc ráda za tip na Stopaře, který se ke mně dostal a díky moc za něj, protože jsem tak objevila dalšího neznámého režiséra Rolf de Heera. Když jsem si přečetla jeho biografii, tak je celkem jasné, co chtěl tímto snímkem divákům předložit a co ho trápí zřejmě už hodně dlouhá léta. Téma rasismu je a ještě dlouho bude choulostivou záležitostí nejen v Austrálii, ale v mnoha jiných zemích a přiznejme si to na rovinu i v mnohých z nás. Způsob zpracování se mě asi dotknul nejvíc, protože poslouchat tu podmanivou muziku se zpěvem, který přirozeně zapadal do celého příběhu, mě úplně rozebral na malinké kousíčky, taková to byla balada. Výhrou do loterie byla volba Davida Gulpilila do hlavní role, byl vynikající jen s těma jeho všeříkajícíma očima a já vám doporučuji přečíst si i jeho biografii. Osobně bych ho moc ráda viděla například tancovat, to bylo překvápko, že je to i úspěšný tanečník :-) Ne ne, je škoda nechat Stopaře někde v koutku zapomenutého a já ho v každém případě doporučuji. Hodnocení je na hraně mezi čtyřkou a pětkou, ale ta podmanivá muzika........... Archie Roach zkrátka u mě zabodoval:-) (31.07.2014)