Obsahy(1)
V kraji severní Itálie se po celá staletí pěstuje rýže. Každoročně začátkem května sem z celé severní Itálie přijíždějí ženy různých věkových kategorií, aby zde sázením a plením rýže strávily 40 vyčerpávajících dní. Zde nachází útočiště pár mladých pachatelů prchajících před policií - Walter (Vittorio Gassman) a Francesca (Doris Dowling). Když se seznámí se smyslnou a provokativní Silvanou (Silvana Mangano) a seržantem Marcem (Raf Vallone), roztočí se kolotoč nenaplněné lásky, žárlivosti a zločinu, který už nelze zastavit. (ilclassico)
(více)Recenze (17)
Úžasný panoramatický film: na pozadí scelujících se nespojitelných osudů, za vícehlasí nesouznivých, ba ani neladících hlasů, pod nezřenou, ale někde v nitrech cítěnou duhou se neústupně zrcadlí různé životní zkušenosti a protínají se v neoddělitelném pulsujícím bodu úplného života, v tepajícím neklidném místě, z něhož se nelze obrátit k sobě, aniž by v něm nebyl přítomný někdo druhý cizí. To, jak moudře De Santis zobrazuje kolektiv sezónních dělníků a jak výstižně a pozorně do něj vnáší detail, úhlavního nepřítele povrchních ideologů a prospektorů, a nechává oba strhující pohyby, vlnění a chvění, harmonicky sžít – a znít, ve mně vzbudilo lítost nad vlastním přílišným trnutím – i hněv nad odevzdaným všeobecným socháním dnešní prázdnoty, která neobsahuje ticho či bílo naplnitelné vyšším bytím, ale jen neprodyšný hluk a nic víc… A porozuměl jsem nyní víc i Sartrovu snu o dělníkovi v čase všeobecného znásilňování ducha a smířlivěji jsem v mysli zalistoval jeho deníky z totálního nasazení... Je až neuvěřitelné, jak se záhy film o něčem tak imanentním, jako je práce (tedy jak se Ona jeví dnes v přebustrovaných frázích pravých i levých), začne prosvětlovat přítomností čehosi, co se zdánlivě toho každodenního účetnictví, které všichni vědomky nevědomky vedeme, nedotýká. Scény z rýžových polí se slučují s obrazy Posledního soudu a exploatované tělo se nenadále posvěcuje. Jak se postupně rozeznívá skrytý, ale bystře organizující "hlas" vypravěče, vše světské se opět zdá přehlušovat to prazákladní a životadárné, ale mocným zněním, které se z předešlých záběrů rozeznělo, jsou přehlušeny všechny závěrečné scény i záběry bezezbytku. Jídlo. ()
Jedno ze základních děl italského neorealismu v režii klasika tohoto žánru s bezchybným vylíčením sociální situace i několika příkladných, ale ne škatulkových, osudů. Herecké výkony jsou skvělé. Silvana předvádí všechno, co v sobě i na sobě má, a jak tak koukám, tak se ideál ženské krásy a sexsymbolu za poslední půlstoletí až tak nezměnil. ()
Hořský smích nad zhořklou rýží. Divoký dobrodružný film z konce čtyřicátých let. Zda neorealistický je spíš otázka. Samotná rýže propůjčuje filmu exotiku, rýžová pole erotiku a sklizená rýže touhu po bohatství. Romantický filtr je sice snadno prohlédnutelný, ale hektičnost děje dá sotva vydechnout. ()
Ak som teda napokon správne napočítal, tak Horkú ryžu postupne zozbieralo rovných 7 až 9 scenáristov, a pritom hotový výsledok ešte dokonca predčil i moje celkové očakávania... • Napríklad, na vyzývavý tanec Boogie-woogie v podaní talianskej herečky Silvany Manganovej, len tak určite rýchlo nezabudnem, pričom toho je v podstate ešte oveľa viac, čo ma oslovilo na tomto, vskutku naprosto geniálnom, neorealistickom, De Santisovom počine, v ktorom jednu z prvých úloh vytvoril i začínajúci herec Vittorio Gassman, ktorý tu už bol predsa „dávno” pred samotným Marcellom, však? • Začnem so sexy "mangankou", ktorá mi mimochodom mimoriadne pripomínala svoju švédsko-americkú kolegyňu Ingrid Bergmanovú, alebo režisér pôvodne hľadal do titulnej úlohy niekoho na spôsob „Rity Hayworthovej”, ku ktorej má ústredná predstaviteľka podľa mňa tiež veľmi blízko. • Scenáristi sa predovšetkým asi najviac zamerali na prostredie: ryžových plantáží, do ktorých následne umiestnili i množstvo nasledujúcich „zberačiek ryže”, a vlastne to okorenili všetkým ostatným, čo s tým skrátka priamo súvisí, t.j. samozrejme, že musia i niekde (po)bývať, čo je ďalším, pozitívnym článkom filmu ako celku, ktorý rovnako nadštandardným uchopením rozšírili i o ďalšiu podzápletku v podobe postáv: seržanta a zlodeja, a či by to snáď nakoniec (vy)stačilo iba v tom prostom význame: sa prizerať na tieto krásne ženy počas pracovného nasadenia? Samo o sebe, rozhodne, áno, ale nakoľko sa už v úvodných záberoch vykryštalizovala daná situácia, jednoducho povedané, sa rozdali karty, a tak tým pádom už len ostáva sa vynadívať, ako s nimi hráčky/hráči naložia, aké tromfy skrývajú v rukávoch, čo je identicky pozoruhodná záležitosť. • Jeden z najlepších talianskych titulov všetkých čias, aké som mal možnosť vidieť, za čo mu patrí všetká česť; keď zrovna toto „majstrovské dielo”, je tak extrémne návykovou vecou, že tomu normálne ani nechápem! ()
Bahenní wrestling, náhrdelníkový MacGuffin, krásné nohy, pohledné tváře, náběhy k muzikálu a lesbickému sexu. Kolektiv scénáristů do svého díla, promyšleného s odstupem času hlavně marketingově, zakomponoval kdeco, z neorealismu už toho ale ve výsledku mnoho nezůstalo. Na film noir, který by vyvolával onen titulní hořký smích (riso = příčestí minulé od ridere, smát se), je zde přespříliš vážně míněných melodramatických momentů a převaha žen, jež neřídí ničí osud, jež se jenom pasivně podřizují hrubé mužské síle. Riso amaro mne nutí vnímat De Santise nikoli jako čelního představitele poválečné neorealistické školy, odhalující a měnící, nýbrž jako průkopníka neorealismu růžového, který sociální problematiku a levicové ideály využíval pouze coby zástěrky pro přímočarou komerční zábavu. 65% ()
Galerie (24)
Photo © Lux Film
Zajímavosti (7)
- Giuseppe De Santis hledal „italskou Ritu Hayworth“, ale Silvana Mangano (Silvana) se dostavila na konkurz s přemírou make-upu a oblečení, což je úplný opak toho, co režisér zamýšlel pro hlavní hrdinku, roli, pro kterou se stále nerozhodl. Jednoho dne náhodně potkal Mangano v ulicích Říma, viděl ji skromně oblečenou, bez make-upu a s vlasy mokrými od deště, a tak si s ní zůstal asi půl hodiny povídat. Později si ji zavolal na konkurz a byla přijata. (classic)
- Nápad na film dostal Giuseppe De Santis v roce 1947, když se po návratu z Paříže, kde uvedl Caccia tragica (1947), ocitl na turínském nádraží a čekal na spoj do Říma. Uslyšel písně a zjistil, že se z rýžového pole vracejí plevele rýže. De Santis byl jimi fascinován. (classic)
- Existuje anglická dabovaná verze, kde hlas hlavní hrdince Silvaně (Silvana Mangano) propůjčila Bettina Dickson. Také v italské verzi Silvana Mangano nenamluvila svou postavu, i když důvod není znám, ale hlas její postavě propůjčila Lidia Simoneschi, zatímco pro pěvecké scény Mangano použila svůj vlastní hlas. (classic)
Reklama