Čas zabíjet

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)

Předsudky americký jih opouštějí velmi pozvolna. Dvojice opilých bělochů si povyrazí s desetiletou černošskou dívkou, brutálně jí znásilní a zmlátí. Skoro udušená oprátkou přežije a zoufalý pohled jejího otce je jednoznačný. Ani výživná koncentrace hereckých hvězd nicméně nepomohla k tomu, aby to Joel Schumacher tentokráte dotáhnul do nějakých zásadních výšin. Člověk namlsaný jeho 8 mm, Telefonní budkou nebo Volným pádem a znechucený Batmanem a Robinem i Českou spojkou nemůže přistoupit na tuhle hru, kde jsou emoce až příliš řízené. Těch útoků na jednotlivé spolupracovníky hlavního hrdiny bylo už vážně přehršel, stačilo vlít skutečnou váhu třeba do úmrtí manžela hrdinovy asistentky nebo do požáru hrdinova domu. Pak by měly takové scény tak silný dopad jako třeba úvodní znásilnění a pozdější setkání se zlomeným otcem. Schumacher třeba právě úvodní paralelní montáží ukázal, že si diváka dokáže získat, proto mi nejde na mysl, proč musel vše ukončit nevěrohodnou závěrečnou řečí v soudní síni, která mě naopak nechala naprosto chladným. Cokoliv na tomhle dramatu zapáchající americkou vlajkou, je totiž špatně.. Neříkám, že jde o špatný snímek, to vůbec ne, ale ze silného syrového dramatu se občas zbytečně stává hollywoodská medovina!! (11.07.2011)

Vůbec nechápu, proč to muselo být tak zbytečně dlouhé - ke slavnému závěrečnému McConaugheyho monologu jsem se sice vyloženě nepronudil, ale žádnou extra šťávu ty předchozí dvě a půl hodiny taky zrovna neměly... Finální scéna nicméně stojí za to, a z Matthewa udělala ze dne na den hvězdu zaslouženě. [Amazon Prime] (16.08.2021)

Joel Schumacher je mistr buď silně konfliktních dramat a nebo naprosto divných fantasy a čehokoliv jiného...divného. To znamená, že jednou se mu film ze života povede na jedničku, ale jakmile se dostane k dosti nepravděpodobnému a mnohdy fantastickému příběhu, tak je marnej. Čas zabíjet je naštěstí ten první případ. Ještě natočený podle knihy. Dokáže tedy ve svých dlouhých 149 minutách naprosto intenzivně zaujmout. Nedokáže to ale jenom samotný režisér. Podstatnou část filmu si pro sebe uzurpoval i samotný Matthew McConaughey. Dokonce by se dalo říct, že je to vysloveně jeho film. A to i přesto, že je to vlastně jeho první opravdu hlavní role, kterou v Hollywoodu získal. Klobouk dolů. Trošku mám pocit, že Matt patří do rolí právníků ve filmech, ve kterých hlavní roli hraje rasismus a černoši. Není to jen náhoda, že ne? (11.04.2014)

Nechutné, tohle bude asi dost osobní hodnocení, ale závěrečná řeč obhajoby se u mě zapíše jako jedna z nejodpornějších filmových scén, jakých jsem byl svědkem. Doufám, že takhle americká justice nefunguje a také, že zločince obyčejně do toho vězení posílá. Tenhle film je strašným koncentrátem americké korektnosti a pánbíčkářského smýšlení i přesto, že "N-word" tam padá sympaticky často. Nemůžu se ztotožnit s pseudomorálním vyzněním filmu. Navíc snímky z prostředí soudu jsou tak okoukané, že už to bolí a tenhle rozhodně nepatří mezi ty, kterým bych uvěřil. Celé mi to přišlo postavené na hlavu. Nejdříve jsem si pomyslel: "Nemyslí přeci vážně, že ho chtějí osvobodit úplně bez trestu, aniž by ho diagnostikovali za blázna?" Checht. Přitom začátek vypadal slibně, další Schumacherovina ve stylu Volného pádu, říkal jsem si. Ale to bylo jen iluze v samém úvodu. A jaké je ponaučení z filmu? Nakupte zbraně, zabijte, zahrajte na city a pokud jste představitelé menšiny a upozorníte na (ne)rovnoprávnost, třeba vám to projde. Možná jsem moh upozornit na to, že tu vlastně prokecávám příběh, ale ono v tom filmu člověka stejně nic nepřekvapí. (11.09.2008)