Po zavírací době

Scorsese konečně komediálně naladěn, ačkoliv jde o humor spíše absurdně černý. Paul Hackett prožívá opravdu příšernou noc, ale my se díky jeho patáliím ve špinavých ulicích, bez peněz, v dešti a s domobranou za zadkem skutečně skvěle bavíme. Nemůžu si pomoct, ale Scorsese nešlápne vedle, i když "šlápne vedle!":-) (01.01.2009)

Podivuhodný příběh z ranku: podivuhodná noc plná setkání s podivuhodnými lidmi. Nejdřív jsem si říkal, proč jsem vlastně do toho filmu šel (kromě toho, že je to z osmdesátek), ale pak mi to osvěžila jména herců v úvodních titulcích. Taková podivně smutná komedie se zvláštně černým odstínem. Škoda, že tomu ke konci už notně dochází dech. Ta sochařka - jo, přesně proto miluju osmdesátky. Linda Fiorentino je v její roli božská. (23.01.2022)

Martin Scorsese je další z režisérů, které mám rád, ale u kterých mám docela resty. Setkal jsem se s ním poprvé u snímku "Gangy New Yorku", poté jsem viděl filmy "Letec" a "Prokletý ostrov", které mě přesvědčily o tom, že Leo je skvělý herec, nechal jsem si zatím ujít "Skrytou identitu", ale nikoli "Huga a jeho velký příběh". Ale jeho dřívější tvorba? V tomhle směru už skutečně nemohu mluvit o ničem, a tak jsem se rozhodl, že tuhle svou scorsesovskou negramotnost musím napravit. Snímek "Po zavírací době" se stal mou první učebnicí. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/po-zaviraci-dobe-1985-80.html (09.04.2013)

Tady se píše, že je to drama a dokonce thriller, ale mně to přišlo jako taková obyčejná černá komedie. Průměrná zápletka, na komedii dost málo humoru, při vší úctě průměrný herci, prostě nic, co by mě přimělo pustit si film znovu. Od Scorseseho filmů vždycky očekávám něco navíc. Tady jsem nic takovýho nenašel. Jediný, co se filmu nedá upřít, je atmosféra toho nočního New Yorku. Všechny ty zaplivaný bary, kluby, špinavý ulice, atd... Tohle Scorsese prostě umí. Přidávám ještě pár procent za Rosannu Arquette. 60% (02.07.2013)

Paul si během svého pozdně nočního probuzení z nevzrušivého spánku kancelářské krysy musí neustále opakovat, že cokoliv zlého jej potká, za pár dní se tomu zasměje, ale úplně jistý si tím nikdy být nemůže. A divák díky Scorseseho zálibě v temných koutech měst i lidských duší také ne. Labilní chůzi od komedie k thrilleru a zpět jistí velmi stabilní režie i zdařilý scénář, dříve či později eliminující jakékoliv pochybnosti ohledně samoúčenolnosti toho kterého rozvětvujícího se motivu. Vše do sebe krásně zapadá, vše souvisí se vším a celé to končí úžasným kancelářským tanečkem, ujištěním, že v tomto případě nešlo o nic velkého, zásadního či přelomového. Jenom trocha filmařského řádění. Na té nejvyšší řemeslné úrovni. Apendix: Další položka na dlouhatánský seznam filmů, kterými se Timur Bekmambetov inspiroval při tkaní Wanted. 80% Zajímavé komentáře: Flipper, Peytl (27.08.2012)