Po zavírací době

.. „ Dnes snad musí být úplněk“ zoufá si Paul, který se marně pokouší uniknout, v deštivé noci, z podivné čtvrti, s 97 centy v kapse a s klíči od cizího bytu (důvěra za důvěru). Ale každý další pokus vše víc a víc komplikuje. Hororová atmosféra (připomíná to útěkové sny, kdy se člověk taky ne a ne pohnout z místa) ve výborně natočené černočerné komedii. Takže pozor na náhodná setkání, umělkyně a těžítka. „Umění je pěkně hnusný.“ (22.11.2005)

Reziser Martin Scorsese natocil vskutku vyborny film o obycajnom newyorskom uradnikovi, ktory sa vydal do mesta. pri tom spoznava kadejake zaujimave a obcas aj fascinujuce zivly, ktore tam ziju. Presne v duchu vety : "V noci vsecho vylejza z der. Devky, teplousi, lupici, pasaci, vandraci, hosani, cvoci a posukove". No a ja dodam, ze aj kadejaky zaujimavy lumpenproletariat. Atmosfera nocneho mesta je vyborna a fascinuje ma dodnes -stale na urovni. 85 % (28.06.2014)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

To vám povím, ti Newyorčané jsou vážně divní... hlavně v noci! Jó, nedostatek spánku, to je prevít - dokonce ještě větší než vodní kámen! ("město, které nikdy nespí"; chytáme se, že?) Nicméně: proč píšu tenhle komentář? Aby bylo konečně pochopeno, proti čemu tenhle film zbrojí. Tedy (a odpověď vás nejspíš překvapí): proti sexu na jednu noc! Kdyby se Paul Hackett tolik nehnal za vidinou mr*u (pardon, ale jsem nechutnej a tváří v tvář globální pandemii to už nemá cenu tajit) a normálně si doma hon... ehm... četl, tak by si nemusel projít tím peklem (zase bychom se však my diváci nedozvěděli, jak blízko k sobě mají komedie a survival thriller) + neriskoval by vyschnutí míchy! Poučení (z krizového vývoje): počkejte s tím až po svatbě! ;-) 75% (22.03.2020)