Casino

""Federální agenti sledovali Nickyho tak dlouho, až jim došel benzin." Nějaký ten fórek se v ruletě občas objevil, ale jinak se Capo di tutti capi Scorsese tradičně vykašlal na mé filmové choutky a aby mě naštval, tak vytvořil film, který milují všichni ostatní a já v něm tu auru výjimečnosti nedokážu objevit. Mě totiž mafiánské praktiky nikdy nijak zvlášť nezpříjemňovaly život, komentování děje přes rozhovory postav mi připadalo poněkud nepřehledné a za obětování tří hodin svého života jsem očekával mimořádný zážitek. Ten se nedostavil, i když jsem ho toužebně vyhlížel - tedy minimálně ve formě sexu s Ginger. (25.07.2011)

„Nakonec jsme mu skřípli hlavu do svěráku.“ Nečekaný vzestup a explozivní pád posledního ne-tak-docela-mafiána ze staré školy dokáže být Scorseseho perspektivou brutální, komický i nostalgický v jednom momentě. Režisérův přístup je ještě víc reportážní a méně příběhový než v případě Mafiánů, na něž Casino navazuje. Třebaže jsou nyní ve hře vyšší částky a postavy nosí mnohem extravagantnější šaty (nevím, nevím, co by módní policie z nějakého bulvárního plátku poznamenala na adresu akvamarínových mokasínů), dojem, že jsme na tuhle exkurzi do rodinného podniku vřele vítání, přetrvává. Mimo jiné zásluhou opětovného obsazení Scorseseho matky. Psychopatický Pesci, sjetá Stoneová, suverénní De Niro, rychlé slovní výměny, dlouhé kamerové jízdy, dobové šlágry. Všechno je, jak má být. Jen by to nemuselo být celé tři hodiny, neboť film spíše rozšiřuje do epických proporcí, čím se Scorsese zabýval již dříve, než aby nabízel něco fungl nového. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Satan, StarsFan, Mahalik, 6thSun (05.09.2008)

Další precizní Scorseseho drama. Pořád to jsou ty stejné báchorky z podsvětí, pořád jsou brilantně natočené a pořád by se mohly o půl hodiny zkrátit. Ale teď, při čtvrtém shlédnutí mi ta délka už vůbec nevadila, takže neznám důvod proč nedat plný počet hvězdiček. S odstupem času opravdu mistrovská epopej, která lavíruje mezi mafiánskou freskou a strhujícím osobním dramatem. (30.03.2003)

Obvykle máme jednoho vypravěče, který nás provádí příběhem, dělá nám vrátného, pokojskou, číšníka a my ho za to máme rádi a fandíme mu. Co když jsou ale vypravěči dva a skáčou si do řeči? Další Martyho precizní kriminálka, která překvapí tam, kde už jsme si mysleli, že to ani nejde. Bobby DeNiro jako vždy perfektní, Joe Pesci je tu za prcka, na kterého bych se bál i křivě podívat a Sharon Stoneové dělá čest svému jménu (je sjetá většinu filmu). (10.10.2010)

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)