Mafiáni

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)

Skvěle propracovaný a nádherně natočený film o slušných občanech USA. Je až neuvěřitelný, že i přes svou délku ,145 minut, film ani chvíli nenudí a to i přesto, že se ve filmu řeší zcela každodení starosti každého z nás, jako je zaměstnání, vydělávání peněz, rodinné záležitosti, vztahy s kolegy z oboru nebo jednání s obchodnímy partnery. Martin Scorsese nám ukázal, jak se má natočit příběh o běžných, obyčejných a slušných lidech, tak, aby ani chvíli snímek nenudil a ještě byl napínavý. Velkou pochvalu vyseknu ústřednímu triu herců Robertu De Nirovi, Ray Liottovi a Joe Pescimu, svých rolích se zhostili takovým způsobem, že se stali pro některé české poltiky doslova idoly. Nejlepší byl asi výkon Joea Pesciho, z jeho slušnosti šel až strach. Film je tak poutavě a přirozeně natočený, že si člověk po skončení říká, kde se v lidech bere tolik úcty k zákonům a ohledu k druhým lidem. (06.12.2007)

“Správňácká” cesta gangstera od hladovýho kluka, v obletovanou autoritu až po ufetovanýho rozsypance, v rukou zlatého tvůrce původem přímo z newyorské Malé Itálie - tak co víc chcete :) Scorsese provádí skrz ten sexy svět, který je pevně vystavěný na principu respektu, protislužeb, pouliční moci, přátelství a kódu mafie, tedy než se celý zbortí a udělá z vás nýmanda, ubojenou krysu bez špetky hrdosti. Výčet předností je tu víc než jasný a milionkrát zmíněný, já extra cením ten humor a hravost i přes svůj drsný a supervážný předmět (předzvěst Vlka). "All of the bonhomie and good times are a lie: mobsters are friendliest just before the hit, or the FBI sellout." (15.10.2019)

Mafiánský život je to, co by si chtěl každý užívat až do chvíle, než se promění v odečitatelnou účetní položku. Pak by s ním svůj nudný život již měnil málokdo. Nicméně mne mafiánské pozlátko nikdy moc nelákalo a ani na příběhu ústředního gangsterského tria jsem nic tak úžasného nespatřil. Ono je taky těžké být napnutý, když jsem nikomu z "hrdinů" nic dobrého nepřál a kdyby je přejel parní válec, tak bych titulky přivítal klidně o půl hodinu dřív. To nevypovídá nic o mém náhledu na Scorseseho filmařské umění, ale pouze o touze tvůrců dělat z odpadu společnosti její výkvět a mé výhrady k jejich počínání. (03.12.2015)

Dle mého soudu prostřední díl skládačky, který pokrývá období mezi Zuřícím býkem a Casinem. Zatímco Casino se odehrává v 80. letech. Mafiáni si berou na mušku 60. a 70. léta. Je zajímavé sledovat jak se postupem času uklidňují De Nirovy postavy (Zuřící býk = neurotik, Mafiáni = docela obyčejný zlodějíček, Casino = člověk, který rozhodně netráví čas tím že někomu dělá fašírku z obličeje) a naopak vzrůstá agresivita Joe Pesciho, který se nedožije konce tady, ani v Casinu. Mafiáni jsou dle mého soudu nejlepším Martinovým filmem a asi již navždy zůstanou nepřekonaní. Funny scéna je stejně vynikající jako když si u baru Billy Batts dělá srandu ze všemi oblíbeného Tommyho. Samozřejmě za tenhle svůj omyl musí zaplatit. 100% (12.10.2012)