Taxikář

Jednou přijde skutečnej déšť a smyje z ulice všechnu tu špínu. Špínu, hnus a strach. A taky hodně násilí. Jeden z nejstylovějších snímků, co znám, z nočních ulic New Yorku. Scorseseho pozoruhodná sonda, do duše válečného veterána, který trpí nespavostí, prožívá post-vietnamský syndrom a je pro něho čím dál těžší zařadit se zpátky do společnosti. Taxikář dýchá neopakovatelnou atmosférou, je doprovázen asi nejlepší hudební linkou slavného skladatele Bernarda Herrmanna (Psycho) a výkon (a také účes!) hlavního představitele, zde nelze nazvat jinak, než výjimečným (skvělý je i Kouzelník (Peter Boyle) s vynikajícím dabingem Jana Přeučila). Nezapomenutelný film, De Nirova ONE MAN SHOW! (18.11.2009)

Pan Taxikář je zřejmě filmem, který ocením nejspíš daleko později než ve svých pětadvaceti. Je totiž obrovskou reakcí na dnešní společnost, kterou nejde uhlídat. Jen je možné proti ní bojovat, ale jej jen otázkou, zdali se následně změní společnost nebo ten člověk, který se proti ní snaží bojovat. Robert De Niro v tomto filmu dal jasně najevo, že je jednoduší, když se změní on, než samotná společnost. S tím ale lvytvořil naprosto neuvěřitelnou scénu u závěru filmu, ze které mi bylo opravdu hodně zle. Ještě horší ale byly důsledky, které se nedaly přehlídnout. Martin Scorsese tak sice natočil hodně dobrý film, ale já jsem přes samotný příběh nedokázal přejít. A to byl největší kámen úrazu. Jinak se jedná o naprosto skvělou filmařinu, které se horko těžko něco vyrovná. (10.06.2014)

„Pripomínaš mi pieseň od Krisa Kristoffersena.“ Na Oscara nominovaný De Niro je tak fascinujúci ako taxikár, ktorý „nemôže spať“ a „počuje hlas“, až sa v určitej chvíli divákovi sprotiví, avšak kvôli divnému vyústeniu scenára ho nemôžeme obdivovať ako dokonalú zápornú postavu, pretože tvorcovia sa čudne snažia stoj čo stoj napriek všetkým zvratom so zbraňami, atentátmi a evidentne ťažkou duševnou poruchou, aby ho zmätený divák vnímal ako kladnú postavu. Čo je predsa úplne šialené. Snímka oplýva dusnou džezovou nočnou atmosférou zhnitého veľkomesta a silným obsadením podporných roličiek (Keitel, Shepherdová, Fosterová). Vznikla v roku 1976, kedy mal Martin Scorsese na konte Špinavé ulice (v ktorých sa tiež stretli De Niro a Keitel), ale naplno sa rozbehol až po TaxikároviI, po ktorom ešte veľa krát spolupracoval s dvorným De Nirom (Zúriaci býk, Kasíno...) a často sa vracal na drsnú ulicu (Mafiáni, Na druhej strane...). taxikár ako taký ma napriek spomenutým plusom (herecké výkony, atmosféra) nudil a nebudem mu dávať 80% len preto, že tak robia všetci ostatní. Dúfam, že už ho viac krát v živote neuvidím. (17.04.2009)

No, nevím, co vlastně chtěl tímto filmem režisér říci. Do (druhého) setkání Travise s Iris se ve filmu vlastně nic neděje a divák jen pozoruje znechuceného a znuděného Roberta De Nira, jak projíždí špinavým New Yorkem. Když se začne hlavní hrdina připravovat na "akci", dostane to šťávu, ale to jen do "přestřelky", tam pro mě osobně film končí, a to co následuje poté jde zcela mimo mě. Ani herectví hlavního představitele či přítomnost mladičké Jodie Foster nemění nic na faktu, že tohle je pouze průměrný film a víc jak 3* si nezaslouží. (07.01.2011)

Taxikář je rozhodně velmi kvalitní, chytrý snímek, který mne po celou dobu stopáže udivoval zručností nejen mistra režiséra, ale i vytříbených, skvělých herců. Přesto jsem se ale k závěru snímku podivoval nad tím, kam se v zásadním obratu v psychologii Travise Bickleho poděla inteligence a celkový nadhled, který si jinak hrdina v příběhu zachovával. Samozřejmě, že právě tohle je na filmu tím, co z něj dělá tak zvučný snímek - Travisův bojechtivý mozek nakonec nápor nezvládnul - ale i tak se mi závěrečné minuty Scorseseho majstrštyku jaksi nepozdály. Jinak je to celé perfektně vypilované, a jedná se o působivý dramaticko-psychologický film. O to více mne v jinak vybroušeném scénáři zarazila ignorance policejních složek, které nad finálním řešením problému jen mávly rukou a obrátily osud hlavního hrdiny vzhůru nohama... Taxikář mne zaujal, donutil přemýšlet, ale po prvním shlédnutím z něj mám spíše rozporuplné pocity. (30.08.2009)