Krvavá neděle

Paul "zelená tráva" Greengrass pojal událost Krvavé neděle velmi komplexně, uceleně a realisticky. Uvidíme co prostestnímu pochodu na Krvavou neděli předcházelo, následovalo a samozřejmě i velmi detailně co se během něj dělo. Střídají se perspektivy mezi protestanty a vojáky, dá se dobře pochopit jejich uvažování (resp. u vojáků spíše v uvozovkách) a vše působí až dokumentárním stylem. Ovšem stále zábavně, vše je neustále v hektickém pohybu, roztěkaná kamera a všudypřítomná autentičnost se postará o velmi věrohodný a intenzivní zážitek. Taktéž si cením profesionálního pojetí, kdy se film člověku nijak nepodbízí, nehraje úmyslně na city a výhýbá se patosu. Útočí na diváka pouze krutou pravdou, aspoň myslím, neboť zda náhodou nezkresluje ve prospěch protestantů, to už mohou posoudit jen lidi, kteří Krvavou neděli zažili na vlastní kůži. 8/10 (17.09.2008)

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)

Naprostý hukot. Prakticky se dá říci, že Irská otázka mne až tak netrápí. Irsko je halt historicky (sice díky meči) součástí Británie a snaha osamostatnit se teroristickými akcemi IRA mi připomíná Baskytskou ETU... Jelikož při všech těch výbuších neumírají jen britští policisté a vojáci, ale často i místní nevinní lidé, je to způsob boje hodně kontroverní... Tenhle film je snad jedním z prvních, kdy jsem z duše nenáviděl britskou armádu a její vojáky. Snímek je natočen reportážním způsobem s nestatickou kamerou a takovou dávku adrenalinu jakou vám bude vaše tělo vyplavovat při sledování jste opravdu jen tak nedostali... Krásně ukazuje jak nebezpečné jsou zbraně v rukou zfanatizovaného davu, v tomto případě v rukou vojáků britské okupační armády ve chvíli, kdy ucítí krev... Připomnělo mi to vlky či zdivočelou smečku psů, která ve stádu zděšených ovcí nezabíjí pro hlad, ale prostě proto, že je rozběsněna krví, silou smečky a rdousí a trhá prakticky jen z loveckého zápalu ... (smečku ovšem ale mohou omluvit dávné instinkty, člověk by se měl umět ovládat a ostrými náboji vyzbrojený a vycvičený voják dvojnásob) Film je natočen podle skutečné události, skutečné jsou i závěrečné výsledky vyšetřování - které (jak si každý domyslí) jsou v případě armády vždy spravedlivé a nestranné. Skvěle natočeno! * * * * (15.01.2012)

Scénář: Paul Greengrass .. Velice dobrý, v podstatě hraný, autentický dokument. Syrový, drsný, reálný. Zrovna dvakrát mi ovšem neseděl styl kamery a střih se stmíváním na konci většiny záběrů. Jistě, Paul Greengrass danému tématu velmi rozuměl a vložil se do toho opravdu poctivě, ale k nějakému hlubšímu nahlédnutí do problému tam přeci jen něco chybělo. 75%. (13.03.2006)

Das ist škandál !!! Fakt krvavej masakr natočenej podle skutečnejch událostí po jehož zhlédnutí máte chuť vstoupit do Irské Republikánské Armády /IRA/. Tento snímek natočený dokumentárním stylem s autentickými záběry nám popisuje události jednoho nedělního dne, kdy do ulic severoirského města Londonderry vyšlo pokojně demonstrovat tisíce nespokojených Irů. Natož tam byli povoláni Britští výsadkáři, kteří měli dohlížet na pořádek v ulicích a v případě nebezpečí zasáhnout mírovými prostředky jako jsou vodní děla, slzný plyn ad. Zelený mozky si asi mysleli, že jsou ve válce a jelikož měli plán pochodu, tak na jednom místě tohoto pochodu postavily barikády a tím donutili demonstrující jít jinou cestou, kde je čekalo nemilé překvapení a to byla palba doslova dozad. Bylo dokázano i z autentických záběrů, že demonstrující neměli žádné zbraně, takže nebyl důvod je zabíjet. Mezi bezmála třiceti mrtvými bylo i třináct nezletilých dětí, kteří si šli jenom zaházet kamenama společně se svýma fotříkama na britské armádní jednotky. Následně po tomto medializovaném krvavém incidentu byla ustanovena vyšetřovací komise z britské strany, která měla za úkol zamést vše pod koberec, ale tím si nasrali na hlavu, jelikož jako reakci na tento masakr vypálil rozzuřený dav britskou ambasádu v Dublinu a také IRA zaznamenala nebývale velký zájem v rekrutování nových členů této organizace. Také v kulturním světě nezůstal tento incident bez odezvy. Nejznámějším protestsongem proti této události byl asi song od irské hudební kapely U2 s názvem „Sunday Bloody Sunday" a také skladba„The Luck of the Irish" od Johna Lennona. Velice smutné je, že ani po čtyřicetiletém výročí od této události se nikdo z britské vlády neomluvil za tento incident a celkově nechápu, že ti imperialističtí britové nenechají tento smaragdový ostrov na pokoji. A to píšu zejména protože jsem v Irsku několikrát byl a dokonce jsem tam i pracoval a můžu říct, že místní mentalita zdejších lidí je dosti podobná jako ta naše. No prostě mají rádi pivo, rádi se baví, tancují, mají rádi fotbal a těch podobností je mnohem víc. Mají moje sympatie a v této věci jsem stoprocentně na jejich straně. Za nestranné natočení tohoto snímku dávám zasloužených 100%. (16.06.2021)