1492: Dobytí ráje

Na jednu stranu opravdu velkolepá podívaná v širokém spektru děje a krásné hudby ve vizuálním zpodobnění. A na druhou stranu ztvárněný obraz nezapře prostě americký styl, který se halí do pompéznosti, byť tam hrál charismatický Francouz Gérard Depardieu. Mám rád dobře natočené historické filmy a ne, že by pojetí epického příběhu Kryštofa Kolumba nebylo mistrovské dílo či málo výpravné, ale mapování životní pouti Kryštofa Kolumba šířit křesťanství ve jménu Krista a hledání zlata jak je tedy patrno je trochu předimenzována krvavou brutalitou. Po pravdě musím říci, že mně trochu vadilo, že nejsou třeba více propracované charaktery vedlejších postav, které by daly možnost nahlédnout i do jistých dějových souvislostí s Kolumbovým osudem. A také jen o něco málo více o osudu domorodců. Nicméně je ještě zajímavé ohledně historie malá drobnost, královna Isabella, která byla duší celého podniku, získala větší část finančních prostředků na plavbu Kryštofa Kolumba z majetku Židů, jim zabaveného jako trest za staletí pro maurské kolaborace v Granadě poslední arabské bašty ve Španělsku. Navzdory všemu je to zajímavě převyprávěný příběh, který by neměl milovníka historie minout. (09.10.2011)

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Audiovizualni masterpiece. Zde mela prijit cena akademie za kameru, kazdy zaber jako obraz. Stejne tak mela prijit cena za hudbu, coz jest objektivni, nepopiratelny fakt:) Vangelisovo top, srovnatelny jedine s Blade Runner. Film je vsak pouhou pohadkou a po hrichu romantizujici dejinnou osobnost, ktera ackoliv ano, byla vizionarem, byla take problematicka a majici primejsi vinu na osudu nejen domorodcu. Cim dale v pribehu, tim vice se preskakuje a meni, ale budiz. Mozna by bylo lepe, kdyby se to nejmenovalo 1492 a hlavni postavou nebyl Kolumbus. Kez bychom dokazali byt uprimenjsi ohledne historie. (10.06.2019)

Onehdy jsme s kamarádkou trávily spicha místo klábosením zuřivým lítáním po krámech s filmovu hudbou v honičce za "jejím" soundtrackem k tomuto filmu, o kterém jsem v té době neměla povědomost, natož o Vangelisově hudbě. "Už není", slyšely jsme všude, ale za nějaký čas, kdy jsem měla možnost tento skvost uzřít a k tomu ještě podmalovaný monumentálním Vangelisem, jsem se za svoje trubectví hluboce zastyděla. Od té doby si dávám na každého dalšího Ridleyho velký pozor, škoda propást něco tak pěkného. (12.10.2005)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)