1492: Dobytí ráje

Obrovské komerčné fiasko tohto majstrovského diela autora prvého Votrelca a Blade Runnera je pre mňa doteraz záhadou. Snímku, ktorú každý pozná skrz Vangelisov soundtrack, avšak málokto ho v skutočnosti videl. Ridley Scott natočil príbeh Krištofa Kolumba (Gérard Depardieu) ako ambiciózny, vizuálne skvostný a premýšľavý portrét človeka, ktorý chcel vybudovať raj, no stvoril peklo. Aj po rokoch úžasný zážitok, ktorý si nezaslúži byť zabudnutý. (16.03.2016)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Je to dlouhé, místy nudné a přesto je to fantastická záležitost s nezapomenutelnou hudbou. A to Vangelise, krále elektronické syntetyzátorové hudby jinak nemusím. Bylo to skutečně dobytí ráje, od těch časů už Nový svět začal být zcela jiný. Španělé, Portugalci, Angličané, Francouzi... každý si chtěl urvat kus... * * * * (28.10.2014)

Film, který u mě 1. doplatil na to, že nádherný Vangelisův soundtrack jsem znal dlouho před jeho zhlédnutím. 2. V oslavách 500 výročí Kolumbovy výpravy přenáší vše špatné na ostatní postavy a dělá vizionáře a charakterního člověka z brutálního conquistadora, který byl za prováděnou genocidu a mocenské ambice souzen dokonce i podle dobových zvyklostí. Spoluvytváří mýtus z něčeho, co jen těžko hledá ospravedlnění a nějakou nadčasouvou symboliku skrze filmové umění. (23.03.2005)

Ridleyho zabery ve spojeni s Vangelisovou hudbou, to je zabijacka kombinace, ze ktere se rodi kulty. V pripade 1492 to sice neni neco az tak ultimatniho jako Blade Runner, ale i tady uz minimalne kvuli soundtracku nemuzu jit pod 5. Skvele historicke tema objevovani Ameriky, jedine co me otravovalo byla anglictina Gérarda Depardieu, coz mozna pusobi vic autenticky, ale stejne me to sere. 9/10 (01.06.2014)