Soupeři

Ridley Scott v Soupeřích (podobně jako například v pozdějším Dobytí ráje) předvádí označení filmu jako „pohyblivých obrazů“ v zcela doslovné (a dech vyrážející) praxi. Od věcí nejdrobnějších v sytých zátiších, přes impresionisticky magické obrazy venkova, Ruskou zimu z které se vám zavrtává mráz až do morku kostí, přes nestálé hry stínů a nespočetných druhů světel. Pokud bychom pokračovali ve vypůjčování si pojmů z jednotlivých uměleckých disciplín, pak by se daly podmanivé obrazy brát jako „barva tónů“, zatímco o rytmizaci snímku se stará leitmotiv soubojů. Ty, ač je jich dostatek, nejsou zdaleka nudné a naopak, svojí rozmanitostí až zaráží. Ať se již bavíme o zbraních dle výběru, různorodém prostředí zápasů, či třeba nápaditě využitých střihových fíglů. Příznačným je v tomto ohledu například souboj, v kterém se poprvé zcela zřetelně láme Carradinova odvaha – jeho mysl se vrací ve strachu ke vzpomínkám, následně zpět k realitě, aby nakonec těkavě proplouvala mezi očekáváním vlastní, či soupeřovi smrti. Tyto obrazy se stupňují v četnosti i v rychlosti střídání, až divák nakonec neví, co je to skutečnost a co je jen představa - což posiluje nesnesitelné pnutí v otázce, co se vlastně stane/stalo. Však také hra s napětím prostupuje celý snímek – už od samotné premisy nepředvídatelné (a neustálé) hrozby od posedlého Keitela, přes podobně umanutý charakter Carradina, u něhož je úžasný paradox v tom, že čím více běží děj snímku, tím více musí člověk obdivovat jeho smysl pro čest a férovost. Čímž mu však na postavě záleží víc a víc, až do momentu, kdy si vlastně začne přát, aby zvolila v posledních soubojích raději ústup a zbabělost a tak eliminovala hrozbu smrti. Tím je divák zcela nepokrytě vmanipulován do těžkého morálního dilematu, před kterým hlavní postava neustále stojí a celý příběh tak získává velmi pikantní příchuť (no vida, začalo to u malířství a končí u kuchařství – ale řekněte, není umění vybrat a použít ve správném poměru ty skutečně vhodné ingredience? Člověk až nestačí žasnout, jak dokonale vyváženou pochoutku ukuchtil pro diváka v podstatě „začínající“ režisér). (01.03.2017)

Opravdu vynikající celovečerní debut Ridleyho Scotta! Jeden z nejlepších příběhů o posedlosti a zarputilosti...vsazený do kulis historického kostýmového dramatu...s takovým až westernovým feelingem...něco ze Stanleyho Kubricka...Ridley Scott naznačil už svým prvním filmem, jak výborným bude režisérem! (06.06.2017)

Mužská ješitnosť. To je vlastnosť, pre ktorú sa dokážu dospelí chlapi vyzývať na súboj po dobu 15 dlhých rokov. A platilo to v dobe šablí aj pištolí, za Napoleona aj po ňom, v jeho mene aj proti. No hlavne v mene márnivej pomsty prezlečenej za odvahu a česť. To všetko v neskutočne podmanivom prevedení debutujúceho Ridley Scotta, s krásne nasnímanými exteriérmi. (10.11.2015)

Tenhle film má v podstatě jen jednu velkou slabinu a tou je samotný děj. Potkají se dva, jeden se na*ere, utkají se, jeden prohraje, následuje nová výzva, další zuřivý souboj - jeden vítěz, jeden poražený... a tohle se opakuje stále dokola, než konečně nastane nějaký posun ve vztazích obou znepřátelených mužů (někdy asi 20 minut před úplným koncem). Nemám co vytknout hercům, vizuální ani zvukové stránce; repetitivnost situací bohužel způsobila, že se mi film zdál delší než ve skutečnosti byl - nenudila jsem se, ale nebyla jsem uchvácena. Obstojný nadprůměr - 68%. (25.06.2009)

ŽIVOT JE BOJ! Ridley Scott jako totální sebejistej frajer hned v jeho prvním celovečerním debutu (ne, vážně to nebyl Alien) v kulisách napoleonských válek. Právě během nich se v rozmezí hned několika let odehrává urputný souboj dvou zbytečně soupeřících duelistů (jednoho ublíženého raubíře a druhého smolného romantika), ve kterém je čest tzv. až na prvním místě. Skvělý vhled do duše dvou zfanatizovaných mužů, jimž (ne)dobrovolná rivalita postupně otupuje cit pro morálku a bere fyzické síly, a to až na hranice duchaplného žití. Klidně bych to zkousnul dvakrát delší ku prospěchu vypiplanějších charakterových profilů obou šermířů. (16.09.2019)