Pýcha a předsudek

“Do you talk, as a rule, while dancing?” - “No... No, I prefer to be unsociable and taciturn... Makes it all so much more enjoyable, don't you think?” Trvalo mi to, ale konečně jsem se dostal i k této verzi. Colin Firth jako správný suchar, Jennifer Ehle naopak velmi sympatická. Většina postav byla vážně skvěle zahraných (vypisovat je nebudu, byl bych tu do zítřka), několik málo rolí ale poněkud zvláštně obsazených (třeba Jane mi vůbec neseděla). Co mi brání v dání maximálního hodnocení je fakt, že zde byla očividná snaha dát na obrazovku vše z knihy, což někdy dosti zpomalovalo tempo a některé scény byly vážně zbytečné. Věrnost vs stravitelnost, u mě tak stále vítězí filmová verze z roku 2005. 4* (14.05.2013)

Drama série z dílny BBC je v mnoha ohledech věrnější duchu předlohy i době, do níž je zasazena, než novější americká adaptace. Filmu Joa Wrighta se nemůže rovnat ve smyslu budování dramatického oblouku a především režijním vedením. Je tu poměrně dost hluchých míst, kde se děj zastaví, aby se divák mohl dosytosti vynadívat na dobové kolektivní tance nebo kostýmy. Největší kámen úrazu představuje rutinní, mechanická střihová skladba (záběr - protizáběr, zejména frontální polo/detail), což vynikne zvláště v dialozích (a dialogových scén je samozřejmě většina). Naopak největší pozitivum představuje zachování mistrných austenovských dialogů, které brilatně pracují s podtextovou ironií nebo naopak obsahovou vyprázdněností květnatých frází, což činí ze sledování mimořádně soustředěnou podívanou. (07.02.2014)

S touto sérií budu pravděpodobně často srovnávat se stejnojmenným filmem z roku 2005 s Keirou Knightley a Matthewem MacFadyenem v hl. rolích. Nicméně v obou verzích lze nalézt odlišnou strukturu a odnést si tak různé poznatky. Tato o mnoho rozsáhlejší skladba klasické předlohy pomůže více postavy rozpoznat, poněvadž je jich nemálo. Takže díky oné filmové verzi jsem měla jakousi výhodu vyznat se v tom nepřetržitém chrlení nových a nových postav. Představitelka Elizabeth (Jennifer Ehle) má sympatičnost v krvi, neboť její úsměv Mony Lisy je nepřehlédnutelný. Colin Firth je mnohem více "darcyovský" než jeho filmový protějšek, což také shledávám o něco přínosnější, jak pro tuto sérii tak pro diváka, kterému se dosud román nedostal do rukou. Dále bych si na paškál vzala matku sester Bennetových, opravdu věrohodně nesnesitelná oproti té méně otravné filmové. Také zde barvitě vylíčili Darcyho odpor počáteční i ten přetrvávající k sestrám Bennetovým, které jsou otravné jiným, a to zhýčkaným způsobem. A samozřejmě abych nezapomněla jednoho anti-hrdinu v podobě pana Collinse, který je v této adaptaci echt slizák - je mu dáno více prostoru, vykazuje tak mnohem větší oddanou nadutost (než šviháčtější následník v podobě Toma Hollandera). V každém případě rozvětvený příběh (6 dílů je hojný počet, když povážím, že kniha není tolik listy objemná) s velice košatými a hbitě prezentovanými dialogy (především pak Lizzy contra Darcy) se nemusí stydět nebo bát sentimentálního klišé - konverzace díky velmi kvalitně napsané předloze jsou pokaždé inteligentní, vkusné a mají šmrnc i dnes, o téměř dvě století dále. Angličané opět, už po několikáté, ukazují jak se chovat k národnímu (knižnímu) dědictví. (26.05.2012)

Dokonalé zpracování pojednání paní Austenové o pýše a předsudcích. Nechce se mi k tomu říkat víc, ale to by bylo vůči tomuto děťátku stanice BBC velice netaktní. Tak předně - díky stopáži je tu skutečně VŠECHNO, bez jakýchkoliv vynechávek či zkratek. Každá scéna, každý dialog, každá úvaha i každý pohled jsou přesně na svém místě a přesně takové, jaké by měly být. To je samozřejmě především zásluha VYNIKAJÍCÍCH herců a hereček. Colin Firth je skutečně jediným pravým Fitzwilliamem Darcym... a více mi ho jakožto muži nepřísluší komentovat:) Neustále vidlácky hysterčící paní Bennetová Alison Steadmanové, zvesela si zoufající a své starší dcery nade vše milující pan Bennet Benjamina Whitrowa, bezkonkurenčně nejtupější servilní paňáca v Anglii, jeho farářská prostota pan Collins hraný Davidem Bamberem, nechutně a nezadržitelně sympatický klučina Bingley ztvárněný Crispinem Bonham-Carterem, vševědoucí dobrá víla tetička Gardinerová, ti všichni a ještě mnozí další dělají z románových postav a jejich příhod živoucí svět, ve kterém by stálo za to žít - což je blbost, ale o to větší kredit to vteřinové přesvědčení Langtonově minisérii získává. A kdyby pak v takovém světě byla zaručena blízkost takové Elizabeth Bennetové, za kterou dýchala tehdy šestadvacetiletá víla jménem Jennifer Ehle, opravdu si myslím, že bych se té době mohl přizpůsobit. Znáte to - když se chce, všechno jde;) Nemůžu si pomoct, ale vzhledem k tomu, jakým výrazivem disponuje Keira Knightley, jsem přesvědčen, že Joe Wright hledal někoho pokud možno podobného Jennifer (ale mladšího) - a uspěl. Keira pro mě ovšem Tou Pravou Elizabeth byla v několika scénách...Jennifer jí byla od prvního záběru, a zřejmě jí už zůstane navěky. Okouzlení se tomu myslím říká;) Tato Pýcha A Předsudek má zkrátka a dobře vše, co si jen lze přát. Titulní melodii si asi budu pouštět ještě nějaký čas, takže prozatím všem přeji pevné zdraví a dávám uctivě pozdravovat paní matku a pana otce. A abych nezapomněl, dávám celých sto procent. (26.01.2010)

Moji velkou filmovou láskou je Pýcha a předsudek - verze zpracovaná BBC do šestidílného seriálu. První část jsem zakoupila zcela náhodně a pak jsem se nemohla dočkat každého dalšího dílu. Následně jsem zhlédla také velmi dobrou filmovou verzi příběhu a přečetla knihu. Četla jsem článek, v němž Colin Firth jmenoval tři osudové ženy svého života a to svou matku, svou ženu a Jane Austenovou. Vystihl to, jeho pan Darcy je určitě přesně ten, jakého si autorka předlohy vysnila. Také ostatní postavy jsou osobité, nezaměnitelné a skvěle zahrané. Pokud se seriál odchýlil od literární předlohy, tak jenom ku svému prospěchu. Také dabing z roku 2009 se povedl. Vyprávění se před vámi zvolna rozvíjí takovým pohodovým způsobem, že by si člověk přál alespoň na chvíli se ocitnout ve viktoriánské Anglii té doby. Fascinující je ztvárnění milostného příběhu bez jakéhokoliv fyzického kontaktu ústřední dvojice. Odhlédneme–li od polibku do závěrečných titulků, tak veškeré milostné jiskření se odehrává jen v pohledech, slovech a gestech. Mnohý režisér by se mohl u Simona Langtona přiučit. (16.05.2011)