Krvavá hostina

Prý zakladatel samostatného gore žánru. A je to vidět, režisér se v krvavých momentech přímo vyžívá a některé záběry na ně jsou vyloženě dlouhotrvající. Gore efekty jsou na primitivní úrovni, ale vypadá to dobře. Jinak vyložená kravina, s geniálně přehrávajícím úlisákem v roli vraha a asi nejhorším ženským hereckým výkonem co jsem kdy viděl (Connie Mason). Ale vesele přehrává každý a některé dialogy jsou fakt megaprdel. A feast such as this has not been performed in FÁÁÁÁÁJV thousand years. (21.02.2008)

Postarší krívajúci chlapík zabíja mladé holky a berie si z nich orgány, aby pripravil veľkú hostinu, ktorou uspokojí svoju grécku bohyňu. Zvodný trash s večerníčkovo prostoduchou zápletkou, najhoršími možnými hereckými výkonmi, množstvom kečupu a vážne mysleným filozofickým záverom. Vlastne je to kriminálka bez jediného dejového zvratu, horor bez jedinej strašidelnej scény a fetišistický gorefest bez náznaku znechutenia. Ale aj napriek tejto topornosti, dosahujúcej až filmárskej spodiny Ed Woodových filmov, je to ešte o triedu zábavnejšie aj kúzelnejšie než ony. Niektoré scény sú doslova paródiou na herectvo a samotný záver povyšuje všetky predošlé kyselé dojmy z filmu na tak zvláštny zážitok, že naň proste nezabudnete. Nech je akokoľvek tupý a nemožný. Pre zainteresované publikum klenot. Pre kinematografiu istým spôsobom tiež - tu to totiž všetko začalo s čerstvo vybranými mozgami, črevami, očami, jazykmi, atď. 2* hodnotenie sa týka čisto ukojenia mojho večného hladu po divných filmoch. (20.06.2004)

Chápu, že z hlediska zobrazeného gore je tohle splatter krimi přelomovým snímkem, to je ale asi tak všechno. Naprosto amatérské herecké výkony, kdy herci buď děsivě přehrávají, nebo jen odříkávají text, by se snad i daly trochu odpustit, kdyby vše ostatní fungovalo. Příšerné hudba, děsivý střih a vraždy prokládané kvákáním. Efektní je vytržení jazyka, byť takto možná nereálné, gore a masky jsou obstojné zejména v kontextu doby. Přitom motiv egyptské bohyně nabízel tajemno a strašení, jenže o to zde očividně nešlo. Ramses ze všeho nejvíce připomínal Quasimoda. Z dnešního pohledu beru tenhle film spíše jen jako informaci. (19.02.2023)

Roku 1963 se H. G. Lewis spolu s produkčním parťákem Davidem F. Friedmanem rozhodli vstoupit do neprobádaných vod žánrové kinematografie a bez jakýchkoliv ambicí natočili laciný shocker o fanatickém uctívači egyptské bohyně, který pro svou modlu vraždí a připravuje maso svých obětí. Odvážný počin plný naporcovaných končetin a dalších atrakcí jako trhání jazyka z úst tehdy zbořil dobové tabu explicitního násilí a pro upřednostňování krvavých záběrů před nosným příběhem se zapsal do dějin jako historicky první splatter film. Dnešní optikou už jde o úsměvný brak s afektovanými neherci a okatými triky, který je otrlý z úplně jiných důvodů, než v době svého vzniku. Nicméně jak prohlásil sám Lewis, Krvavá hostina sice „není dobrá, rozhodně ale byla první svého druhu.“ A to už jí nikdo neodpáře. (08.02.2024)

Lewis byl prase a točit neuměl (fanoušci jistě odpustí), ale jedno se mu musí nechat: měl nehoráznou odvahu a hlavně drzost něco takovýho stvořit. Prasárna typu Blood Feast neměla ve své době konkurenci. I přes svojí křečovitost a neskrývající amatérismus musel proto zákonitě šokovat. Veškerým explicitním násilím, v němž psychopatický "hlavní hrdina" vyvrhne jednu mladou dívku a druhé zase v detailu vytrhne jazyk, položil základní kámen gore a splatteru, a dalšími trashovitými fláky pouze potvrzoval svou zvrácenou vizi budoucího filmového umění. I když příběh stojí pokaždé za hovno. The Wizard of gore budiž důkazem. (20.07.2011)