Chūgoku No Chōjin

Pri pozeraní tohto filmu som mal pocit, že sa nepozerám na film od Miikeho ale na snímok, ktorý natočil Kitano. Atmosféra, tempo, humor aj postavy mi dávali tento dojem. Miike však bez problémov natočí akýkoľvek film nehladiac na žáner a väčšinou sa mu aj vydarí. V tomto prípade bola Takashiho ''yakuzácka dráma'' možno lepšia, ako keby ju natočil Takeshi. Takashi-Takeshi dúfam, že som tým nikoho príliš nezmietol. :) Chuugoku no choujin podľa mňa ukazuje, ako si človek nájde, práve to svoje miesto na Zemi, kde bude schopný lietať... Celý film je zložený z pútavých a zmysluplných dialógov. Nečakal som, že sa vo filme budú riešiť problémy tretieho sveta, viedlo to však ku skvelému záveru, tak prečo nie?!. Počas celých 118 minút som sa výborne bavil aj napriek tomu, že film je tu zaradený ako dráma, o humor tu teda núdza nie je. Ešte k tomu lietaniu, vôbec by mi nevadilo, ak by pridali trošku viac tej mystičnosti. P.S.: Tie korytnačky boli naozaj nechutné, vôbec sa nečudujem, že ich Ujiie rozsekal na maděru :D (27.03.2013)

Pomalý až poetický film o daleké cestě želvím spřežením na místo v horách, které dokáže měnit lidi. První polovina filmu, kterou jsem si pro sebe nazval na cestě, je velmi dobrá, dobrodružná s několika skvělými vtipnými momenty. Druhá polovina, na místě, kde se učí lidé létat, je až unylá a sklouzává dost hodně ke klišovitosti. Mé hodnocení je tedy silně ovlivněno výbornou první půlkou :-) (13.04.2006)

Jméno Takashi Miike některým z Vás asi nebude cizí. Režisér, který točí úchylné krvavé filmy s výraznou comicsovou estetikou, z nichž slabší povahy bolí hlava, je u nás známý hlavně díky filmům Audition a Ichi zabiják (které konečně vyšly i u nás, spolu s One Missed Call). Pokud už slintáte nad další várkou nechutností a proklatě brutálních vtípků, máte smůlu. Tenhle film je jiný. Klidný, lyrický, s jemným humorem a minimem krve. Dva japonci – obchodník a člen yakuzy – jsou vysláni do vesnice uprostřed čínských hor, protože se poblíž našla velká žíla drahé rudy. Ale jak si povedou na místě, které je tak mimo jakékoliv civilizační dění, že „ani neví, že Mao Tse-Tung někdy existoval“? Na místě, kde se malé děti učí létat? V Ptačích lidech je silně znát vliv Miikeho učitele Shoheie Imamury, presněji inspirace v Imamurově filmu Balada o Narajamě. Je stejně poklidný, kombinuje v sobě dramatické scény i humor a vlastně i končí v podobném duchu. Škoda, že Miike už nic podobného nenatočil (alespoň o tom nevím). (21.01.2006)

To, čo začína ako bláznivá jazda medzi členom jakúzy a úradníkom snažiacim sa potvrdiť úložiská nefritu sa postupne mení na meditačnú úvahu o nedotknutosti a kráse hlboko vo vnútrozemí Číny, kde ľudia veria tradíciám, veria v dobro a ich spôsob života je jednoduchý. Niečo, čo by v zásade učarovalo každému, kto má po krk mesta, hluku a debilov. Miike nerozpoznateľný v rámci témy, ale znova veľmi originálny vo forme štýlu. Mesto je rýchle - vidiek je pomalý. Vzťah medzi dvoma protagonistami je nápaditý a funkčný a celý príbeh je okorenený aj o poetiku aj o vtip. Pre mňa príjemné a koniec s náznakom presahu a mysticizmu. (16.09.2017)

Velice zajimavý snímek, moc mne nenapadá k čemu by se dal přiorvnat, protože svým pojetím mi přijde vskutku originální. NEbo asi málo koukám na dobrodužné filmy, protože tento "žánr" většinou moc kvality nepobírá, čehož ale budiž tento snímek čestnou vyjímkou. Dalo by se říct že vcelku obyčejný snímek se vyvine tak neskutečně, že člověk docela žasne, jaké má Miike nápady. Navíc to vše skvěle zapadá do té mysteriozní krajiny, přesně se to tam hodí tak, že více to snad ani nejde. Ačkoliv tedy vlastně nemám snímku co vytknout, on je tak svým způsobem podivný, že mu ale nedám plné hodnocení...Na to je zvláštní asi až moc. Ale 85% a **** co m uděluji si každopádně zaslouží. (23.06.2009)