Atentát

Pořád si nejsem jistý co mám dát. Tluče se ve mě fanoušek filmový s fanouškem historie. Chtělo by to o něco delší stopáž. Takhle to vedlo ke zbytečnému zjednodušování. A trošku mě štvala smrt Jana Kubiše, který zemřel na následky zranění od střepin granátů, a ne sebevraždou. Ale jak jsem již podotkl v komentáři k Hříšným lidem, jedná se o nejlepší film režiséra Sequense, které ještě doplňují nepřekonatelné herecké výkony většiny zúčastněných. Takže za 5*. (03.03.2009)

Bezkonkurenční věc. Pro mě osobně naprosto realisticky natočená, a to od začátku, od Beethovena, až do konce v kostele a kryptě pod ním... Čurdovo volání: "Kluci, vylezte, nic se vám nestane. Mně se taky nic nestalo!" mi v hlavě znělo dlouho. Zkrátka válečný film, který je nejlepší z českých, a směle se může měřit se zahraniční konkurencí. Kam se na Sequense hrabe Vávra - takovou atmosféru už nikdo neudělá. (24.09.2007)

Film z průběhu války, který doplňuje skvělou sbírku československých válečných filmů. Vynikající zpracování v uvolněných 60tých letech je určitě znát. Film spíše vysvětluje proč to bylo nutné a vůbec popisuje vážnost rozhodnutí k atentátu na Heydricha. Film pochopitelně vychází ze skutečnosti, takže závěrečná scéna z kostela je opravdu vrchol filmu. (15.09.2011)

Mrazivý, výborně natočený černobílý film, trochu méně akční, s výbornou kamerou. Pro Čechy skoro povinnost ho znát, ostatně "Fstejte se, nyc se fám néstané!" dostatečně zlidovělo a jako kluci jsme to používali při hraní na vojáky. Vidět přední české herecké bardy jako mladíky taky nebylo k zahození. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=of8EI7RFVKY (15.01.2009)

Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. (17.09.2007)