La hora de los niños
The Children's Hour
Obsahy(1)
Zvláštní minimalistický a téměř bezdějový příběh klauna, který hlídá malého chlapce, zatímco si rodiče vyšli do společnosti, je nejen ukázkou nezávislé mexické produkce, ale také vzdorovitým gestem neposlušného syna. Arturo Ripstein se chtěl zbavit vlivu svého otce, který je až do současnosti vlivným producentem, a natočil v produkci Cine Independiente de México svůj druhý film. Film překvapil především svou formou, která je jakousi výzvou divákovi, aby si vyzkoušel schopnost čtení filmových obrazů. Na filmu se podíleli především Ripsteinovi přátelé. Roli klauna ztvárnil Carlos Savage - jeden z nejlepších mexických střihačů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Nejdémoničtější zážitek z celé Letní filmové školy ´04. To jsem se takhle jednou vzbudil a zrovna nehráli nic jiného, tudíž jsem se rozhodl zabrousit na tento mexický nezávislý snímek a v rámci sebemrskačství jsem dozajista neprohloupil. Dle programu měl film pojednávat o metaforickém úniku od vázanosti na autority a jakoukoliv fyzickou i virtuální pomoc od vlastního otce. To je z větší míry dáno tím, že režisérův otec je slavný producent a synáček se tak trochu chtěl vymanit z jeho pokleslého komerčního vlivu. Příběh pojednává o dvou rodičích, kteří si pro svého syna (už náznak dokonalosti díky kombinaci reálna vlastních prožitků a úžasnému převedení na filmové plátno) objednají klauna. Jdou totiž na nějaký večírek a dítě se přece musí nějak zabavit. Veselý a barevný pán tedy přichází, rodiče odchází a dítě se baví. Bohužel asi minutu poté,co je bavič s chlapcem sám doma, se rozhodne že to vlastně nemá cenu a přestane dělat cokoliv. Po nátlaku maličkého alespoň čte z novin článek s velmi silným podtextem. Pět minut. Pak už je to hrůza hrůzoucí. Když někdo louská noviny, alespoň se něco děje, ovšem když máme statický záběr na nehybnou lampu (pět minut) a následně na nehybného klauna (opět pět minut) začínám být na rozpacích, zda se jedná opravdu o střižené umění nebo o prachsprostou onanii, kterou měl dávno zavát čas. Je ovšem zábavné pozorovat reakci kinosálu. Půlka odejde, po chvilce se zbylá půlka půlky směje a nakonec nadávají naprosto všichni. Není se čemu divit. ()