Krylja
Wings
Obsahy(1)
Komorní příběh bývalé bojové pilotky Naděždy Petruchinové, odehrávající se dvacet let po válce, se řadí mezi nejvýraznější intelektuálně laděné výpovědi, příznačné pro evropskou kinematografii 60. let. Režisérka v něm novátorským filmovým jazykem pátrá po příčinách existenciální krize své hrdinky. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (11)
Krásný a smutný film o osamění člověka. Maja Bulgakovová exceluje v roli ředitelky školy, bývalé válečné pilotky, uzavřené, strohé a zásadové ženy, která má pocit, že její skutečný život vlastně už skončil (příznačná je scéna ve válečném muzeu, kde o ní průvodce mluví jako o exponátu, o součásti učebnicové historie) a ona jen přežívá ve světě, který je jí vzdálen a ve kterém zažívá jen neshody a nedorozumění se studenty, spolupracovníky i s vlastní dcerou. O to intenzivněji působí ojedinělé chvíle, kdy najde spřízněnou duši (prodavačka v obchodě), její vzpomínky na válečná léta (a na lásku kterou tehdy prožila), nebo když při exkurzi v leteckém závodě znovu usedne do kabiny letadla... ()
Osamělá zkáza jednoho sovětského typu: ženy, která se obětovala pro společnost/ stát/ lepší zítřek všech - ano, je to unikátně sovětský/ ruský typ, který v sobě artikuloval to nejaltruističtější z komunistické ideologie s osudem ruských dějin. Naděžda Petruchina nachází své alter ego v Karově "Zítra byla válka" (1987), v Iskřině matce, která obětovala vše Revoluci, velké vlastenecké válce a sama se proměnila v odlidštění zosobnění Ideje - Petruchina ztrácí mládí ve válce, aby se po ní nesobecky rozpustila v budování lepšího světa pro děti, které právě kvůli tomu nemůže mít. Kdyby její muž přežil, byl by bezpochyby Alexejem Astachovem z Čuchrajova "Čistého nebe" (1961). A hlavně - kdyby měla Petruchova vlastní děti, byly by to jistě děti z Chucijevova "Je mi dvacet let" (1965) - ty děti, které se učí, že pro sovětskou společnost lze pracovat bez toho, aby člověk obětoval sám sebe (o což se, ovšem v sobeckém duchu, pokouší nevlastní dcera Petruchinové, s důrazem na slovo nevlastní!). /// Pro post-komunistické "myšlení" posvátná myšlenka totalitarismu samozřejmě nikdy nepřipustí existenci obyvatel SSSR, kteří dobrovolně obětovali mládí a život službě společnosti, která jistě nebyla ideální, ale kteří právě nikdy definitivně neopustili myšlenku, že onen ideál může přijít (byli totiž indoktrinováni totalitní ideologií, to je jisté a vědecké vysvětlení). Občanská válka, 30. léta, industrializace, druhá světová válka, konec stalinismu - po nich přichází Petruchina, aby poznala, že o její úsilí již nikdo nestojí, že nazrála jiná doba, která musí na Petruchinu zapomenout, aby mohla v klidu žít z její práce. Co by Petruchina řekla na pád komunismu, je další otázka, která dává jejímu osamění další rozměr... ()
(SSSR) Kolem osoby a tvorby Larisy Šepiťkové se kvůli její předčasné smrti, způsobené autonehodou v pouhých 41 letech, vytvořila aura jedné z nejlepších ženských filmařek vůbec, která točí "chlapské" filmy... a všechny jsou výborné. Její celovečerní debut KŘÍDLA, který natočil krátce po vystudování sovětské filmové školy VGIK, je pak prezentován jako charakterová studia, kdy mnozí komentátoři i recenzenti opomíjí vztah fabule a syžetu a nezdráhají se vyzradit narativně klíčovou informaci, která je divákovi předložena v jednom ze série flashbacků těsně před koncem. Pro dosažení největšího možného prožitku proto doporučuji jednak se oprostit od pověsti, která se s filmografií ženy Elema Klimova spojuje, když je na jejím debutu patrná určitá vyumělkovanost a pocit zdlouhavosti, jednak si nezjišťovat dopředu podrobnosti o ději. Maja Bulgakovová komplexně ztvárnila komplikovanou lidskou postavu, u níž by nebylo na místě požadovat konvenční nárok v podobě identifikace (a od filmu pak zodpovězení všech otázek, když jde o art). Druhé zhlédnutí - se znalostí patřičných, jinak promyšleně dávkovaných informací - pak umožňuje nejenom napojení se na ni, což je dosilováno prostřednictvím stylu (zaplněnost či vyprázděnost mizanscény a rozpoznání zdroje zvuku), ale i její pochopení. No a k pověsti "chlapského počinu" pak nemá ani smysl se vyjadřovat, protože hlavní hrdinka je žena, noříme se do její mysli a vzpomínek, na konkrétní problematiku minulosti (nechci spoilerovat) se nahlíží ženskou - milostnou - optikou. ()
Krásnej portrét ženy, která žila intenzivní život válečný pilotky, zažila jedinou pravou lásku za války, která samozřejmě skončila tragicky a již delší dobu po válce žije "obyčejnej" život ředitelky školy, kterej se sice dostává občanských poct a respektu, ale ona sama cítí prázdnotu a nenaplněnost. Její srdce pořád prahne po obloze, po životě nad mraky. S hlavní postavou se zpočátku nedá moc ztotožnit, je spíše nesympatická, je totiž trochu cizincem v jejím prostředí, chvílema je vojensky tvrdá, chvílema sovětsky rázná, postupně ale do ní začínáme pronikat, chápat jí a soucítit s ní. Některý scény jsou fantastický, například když se hlavní hrdinka spřátelí s prodavačkou v bufetu, tolik citu, lidskosti, intenzity, nebo návštěva dcery a jejího přítele. Dále skvěle vystiženej život v Sovětským Svazu na přelomu 50.-60. let, dobrá hudba, kompozice obrazů, psychologie postav a suverénní výkon Maji Bulgakovový v hlavní roli. ()
Vo východnej kinematografii sa k filmovej réžii dostalo o niečo viac žien ako na západe. Patrí medzi nich aj výrazná Larisa Šepiťko s jej druhým celovečerným filmom Krylja. Napriek tomu, že hlavnou hrdinkou je emancipovaná žena film sa zámerne nezaoberá ženskými témami. Významné sú až znepokojivo detailné zábery na tváre protagonistov, ktoré podčiarkujú aké je pre režisérku dôležité vykreslenie psychológie postáv. Zobrazenie nekonvenčných postáv proti vtedajším umeleckým normám bolo typické pre novú vlnu. „Deheroizovanie“ vojnovej bojovej pilotky Sovietskeho zväzu spôsobilo následne obmedzenie distribúcie filmu. Zábery sú autentické, keďže sa natáčalo v reálnych lokáciách. Pôsobia nedokonalo ale reálne. Príkladom môže byť umiestnenie kamery na krídlo letúna pri jeho rozbehu, ktorého výsledkom bol roztrasený obraz. Taktiež je možné všimnúť si včlenené prestrihy na detail, ktoré nenarúšajú plynulosť deja ale ho obohacujú - záber na oblohu s letúnom alebo záber na topánky študentky pri rozhovore s Nadeždou Petruchinovou. ()
Reklama