Mua he chieu thang dung
À la verticale de l'été
Ein Sommer in Hanoi
The Vertical Ray of the Sun
Obsahy(1)
Děj francouzsko-vietnamského snímku se odehrává v několika letních dnech v Hanoji. Jeho hrdinkami jsou tři sestry, které provozují kavárnu a starají se každá o svoji domácnost. Jak už to bývá, soukromý život dvou starších, Suong a Khanh, není zcela bez komplikací, přestože pečlivě dbají tradic svého národa a navenek dokonale hrají roli poklidných manželek. Zvláště Suong prožívá manželskou krizi, její muž, fotograf Quoc se jí čím dál víc odcizuje, ačkoliv spolu mají malé dítě a zdá se, že jim nic neschází. Nejmladší sestra zase neví, jestli začít vztah s nesmělým studentem architektury, který se jí už delší dobu dvoří, protože vše porovnává ideálním obrazem svého zesnulého otce. Přesto však všechny jako správní sourozenci vždy drží při sobě a společně jsou připraveny překonat všechny potíže, které přináší každodenní život. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
mashup i z komentů: Tři sestry podle Anh Hung Tran ; ženy – milenci/milenky - muži Můj oblíbený romantický film, na který se čas od času podívám na VHS. A to je to nadepsané drama. Přitom pro spoustu lidí se tam nic neděje. Mnohým v té lyrice chybí příběh. Ale je tam mnoho příběhů. Slévají se do příběhu jedné rodiny a "vytváří působivý obraz lidské duše". Dokonce naopak když si přečtu anotaci k filmu (naštěstí až po zhlédnutí), tak mě to hrozně ruší. A jiní si naopak musí přečíst popisek, aby děj "pochopili". Jako Měsíc na hladině vody – je přeci opravdový. Naopak uchopit ho znamená narušit obraz a prožitek. Autentická atmosféra, každodennost bez klišé. Pomalý a tichý film plný života a barev, žen a vody, radosti a jemnosti, samozřejmé poslušnosti a neokaté nezdolnosti. Lidé a život… jako voda... pro/měnlivá a poddajná, ale neústupná a stále plynoucí. "Veci sa neustále pohybujú a tiež sa neustále menia. My sa im musíme prispôsobiť a dúfať, že to čo robíme je správne." ()
Je mi líto, ale ve výsledku je to jen elegantní lyrické nic. Tedy za předpokladu, že nejste poetické duše, kterým příběh nic neříká a dokážou se těšit ze ševelení větru, nivých pohledů a pomalé kamery. Přemýšlím, komu by Na vertikále léta mohlo udělat radost. Pokud jste na cizí kultury, o Vietnamu se toho stejně moc nedovíte a to, co vám film sdělí, stejně bude na hony vzdálené realitě, pokud byste náhodou zemi navštívili jako turisté a konfrontovali filmový zážitek se životy a děním běžných Vietnamců a městským ruchem. Celkový dojem: 35 %. ()
Tak tahle lyrika už na mě byla moc. Poklidná atmosféra Vietnamu byla sice pěkná, ale jinak mi film vůbec nic neřekl. Možná byla chyba se na to dívat tak pozdě večer, ale nebyla jsem schopná se na to pořádně soustředit, dělalo mi velký problém rozeznat postavy a ve výsledku jsem vlastně vůbec nepochopila, co se tam stalo nebo nestalo. V polovině mě to začalo hrozně nudit. Myslím, že vůbec nejsem nějaký filmový ignorant, ale tohle na mě zkrátka dojem neudělalo. ~(1,7★)~ (Těším se na nový film "Norské dřevo", tak doufejme, že to režisér Anh Hung Tran nepojal při režírování stejně) ()
Ano, tenhle snímek má čím zaujmout. Má to hezkou atmosféru, zajímavé prostředí města i přírody a schopné herce. Dobře. Jenže tomu chybí něco, co si člověk víc zapamatuje. Možná by tomu slušel propracovanější scénář, možná je i na vině vadný námět. Tedy pokud vůbec nějaký námět k tomu je... Oslava života lidí ve Vietnamu? Kromě tradičních rituálů tu máme pouze citové problémy, potraty a nevěru. Je tohle něčím unikátní? Ne, tohle najdeme úplně všude. Příběh sester, které táhnou za jeden provaz, tedy může diváka zaujmout opravdu pouze svou formální stránkou. Na to ostatní se totiž Tran vykašlal. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 50% ()
Lyrický, pocitový ... a snad i trochu ospalý příběh, který nic podstatného neřeší - jen se zastavil někde na vertikále života. Snadno podlehnete iluzi, že díky harmonii svých podmanivých obrazů dokáže ovládat i čas - ale nakonec přijde chvíle, která vás vrátí zpátky do reality. Přesto svou podstatou zůstává věrný vlastním rituálům i vlastním snům ... čarovný jako letní déšť a lehounký jako pápěří - možná až v závěru si uvědomíte, že nositeli (nebo spíš nositelkami) veskrze pozitivní dušení rovnováhy jsou tady ŽENY ... navzdory všemu, s čím se potkávají. ()
Reklama