Vůně zelené papáje

Zajimave zpracovany film s velkym smyslem pro detail a nadhernou hudbou. Poeticky ladeny snimek, ktery dokaze zaujmout. Herecke vykony asijskych hercu se mi vzdy tezko hodnoti, nebot jejich chovani, mimika a pohyby jsou proste odlisne od tech nasich. "Papaya" neni film pro vsechny, sve divaky si ale bezesporu najde. (09.12.2014)

Jsou filmy, které jsem viděl několikrát a stejně si je pamatuju jen mlhavě. A pak jsou filmy jako je tenhle estetický skvost z časů pozdně koloniální Indočíny - viděl jsem ho donedávna jen jednou někdy v půli devadesátek (v rámci nějakého nekomerčního filmového cyklu v Ponrepu nebo kde) a natolik silně na mě zapůsobil svou meditativní atmosférou, jemnou poetikou a vizuální krásou, že některé jeho scény se mi úplně vpily do paměti (za všechny třeba rozkrojená papája a ten krásný žasnoucí dívčí/ženský úsměv). Nádherná a bohatá filmová výprava a skvělá a pomalá kamera nám nabízí desítky úžasných detailů z vnitřku tradičních vietnamských domů i z jejich dvorů plných zeleně a zvuků hmyzu a ptactva (lhostejno, že se natáčelo evidentně v uměle vytvořeném prostředí), jsme svědky přípravy jídel, kocháme se krásným nábytkem, nádobím, hudbou a tak dál a tak dál, zkrátka pastva pro oči i uši a balzám na duši (skoro tak dobrý jako teenagerské vyvražďovačky). (28.04.2013)

Vôňa zelenej papáje je veľmi príjemným filmom. Vystačí si bez dramatickej zápletky a jediné na čo sa zameriava je príbeh jedného domu. Domu do ktorého príde ako 10 - ročná - slúžka Mui. Očami Mui nesledujeme len krásu domu a prírody, ktorá ho obklopuje, ale aj rozpad jednej rodiny. Film sa sústreďuje na dve dejové línie. Prvá z nich zaznamenáva príbehy rodiny vo Vietname 50 rokoch. Jedná sa o generačnú výpoveď. Kamera sa neustále pohybuje a pláva vnútrom domu a zaberá každý jeden obraz, list, alebo vázu. Detailnosť a prepracovanosť a hlavne načasovanie je neuveriteľné. Sú momenty, kedy som si sám pripadal, že sa nachádzam vo vnútri domu. Druhá dejová línia sleduje už dospelú Mui ako odchádza z domu, v ktorom vyrastala, do domu, kde býva mladý umelec. Umelec neustále hrá na klavír a je zasnúbený. V tejto časti príbehu Tran rozvíja romantickú zápletku a zvyšok filmu plynie bez slov. Je emocionálne vypätejší a krajší ako prvá polovica. Hlavná predstaviteľka je dych berúca vo svojej mlčanlivosti a hlavne zo scén, kedy sa umýva cítiť zvláštny pokoj. Jedná sa o veľmi pomalý film, ktorý má ale príjemnú atmosféru a ktorý je celý koncipovaný ako mozaika osudov, s ktorých najviac do popredia vystupuje práve Muin príbeh. (20.03.2011)

Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. (01.11.2013)

Tak tohle se často nevidí. Minimalisticky pojatý příběh, který se odehrává prakticky pouze ve dvou domech a ulicích okolo. Jenže, je zde dokonalé spojení audiostopy s vizuální stránkou, minimum dialogů, většinu vyprávění obstarávají obrazy. Kompozice scén a kamera to je prostě geniální, tak okázalý vizuální styl na malém prostoru, plno detailů a vychytávek, ten kameraman měl spoustu dobrých nápadů a film má mnoho poetických momentů, příjemnou hudbu. A atmosféra vás vtáhne, často dominují právě zvuky okolí a ta snaha o přirozenost a (magický neo)realismus se velmi daří. Jsem zvědav co na mě vybalí Anh Hung Tran ve filmu Cyclo. (10.08.2009)