The Killers

Pěkné. Naprosto boží hitman Lee Marvin, velmi zajímavý John Cassavetes a krásná mrcha Angie Dickinson (spolu s jedním budoucím prezidentem) v klasicky spolehlivé, chlapské režii Dona Siegela v noiru, u kterého mě vyloženě mrzelo, že není černobílý. Mimochodem, snímek byl původně natočený pro televizi, ale kvůli přemíře násilí ho radši dali do kin. (31.01.2009)

Hodně povedený kriminální snímek, v němž diváka musí na každý pád bavit role Lee Marvina a Angie Dickinsona, kterým role zabijáků perfektně sedly a očividně si je užívali. Prolínání retrospektivy a současnosti je chytlavé stejně jako samotný příběh, jemuž nechybí napětí, romantická linie, dobrá hudba a skvělá atmosféra 50.-60. let. (27.11.2016)

Don Siegel v THE KILLER celkem rafinovaně využívá metodu flashbacku, dobře tím rozehraje a zauzluje celou historku - bohužel scény flashbacku, hlavně toho prvního, trvajícího snad 30 minut jsou poněkud nudné a nejde mi to přes pusu, ale v jeden moment jsem začal usínat. V druhé půli to pak zase dostane obrátky a hlavně se na scénu zase vrátí vynikající Lee Marvin. Za mě 70%, kdyby ty flashbacky byly trochu dynamičtější, jen bych to přivítal, musím uznat však ze na nich celý film stojí. (29.01.2015)

Don Siegel zrežíroval další kriminálku nesoucí jeho typický rukopis. Lee Marvin se zde objevuje v další ze svých skvělých drsňáckých rolí. Filmu dle mého škodí hlavně příliš výrazná romantická linka. Flashbacky samy o sobě nejsou vůbec špatné (hlavně plánování a provedení loupeže jsou velice povedené) a plynulost děje téměř nenarušují. Líbila se mi cyničnost obou zabijáků, snad až dětinskost Marvinova parťáka a na druhé straně chladnost a neustálý nadhled Lee Marvina samotného. Potěší i Reagan v roli hlavního padoucha. Při scéně "vyjednávání" se slepou sekretářkou a následných pár minutách mi tuhla krev v žilách. (27.06.2009)

Docela neotřelé, když nájemní zabijáci konají jako detektivové... a ještě více neotřelé najít námět k béčkovému thrilleru v Hamingwayovi. Ale proč ne... Don Siegel jako legenda mezi béčkovými tvůrci (skvělá Invaze lupičů těl z roku 1956) určitě svému řemeslu rozuměl, efektně nasnímaná honička, loupež a další akční scény si i po necelých 60ti letech od natočení drží svou úroveň a Lee Marvin se svým parťákem taky vytvořil dodnes poutavou stylovou dvojku zabijáků. Jako celek to nebylo špatné, ale z velké části pro mě osobně ani nijak zvlášť strhující či nezapomenutelné. Šlo by polemizovat, zda víc zestárl víc samotný příběh, který se i navzdory kriminálnímu žánru až příliš rozvláčně zaobírá romantickou linkou ve víru nudného vztahu a automobilovým závodům, nebo větší vinu nese zpracování, které i přes zmíněnou efektní akci a rovněž atraktivní flashbackovité vyprávění většinou nedokáže navodit pořádnou atmosféru – ať už napínavou, temnou nebo i tu romantickou. Bude původní zpracování z roku 1946 v tomhle směru vyvedenější...? 60% (03.04.2021)