Roztržka

Přestřelená otevírací scéna, vhodnější do béčkového sci-fi hororu, Chabrolovi slouží coby odraziště k další jízlivé psycho(pato)logické studii, limitované tentokrát z větší části prostorem jistého penziónu, kam lidé přicházejí a odcházejí jako na hlavní poštu. Svatý není nikdo, nejméně ten, kdo si žije nad poměry. Sdělování informací není řízeno režisérovými sympatiemi k některé z postav, ale čistě požadavky neseného sdělení o úplatnosti a prolhanosti lidského pokolení. Napětí vyprávění stojí na nestálosti rolí, které jsou postavy okolím nuceny ztvárňovat. Nejméně příležitostí projevit se bylo přitom umožněno ústřední oběti snovaného komplotu. Proces tvorby lží, šíření pověr, cynika Chabrola zajímá více než city matky v ohrožení. Film o vyšetřování v úvodu spáchaného zločinu (spáchaných zločinů) je tak absurdně převrácen ve film o realizaci zločinu jiného. Zneužití výchozí situace k drobnému podrazu na divákovi přímo souvisí s uvedeným vypuštěním soucitu, bez něhož se žánrová pravidla překrucují snáz. Chabrol ale nešvindluje dost nápaditě, aby z vykonstruované zápletky učinil přednost filmu. Problém je, že po odmyšlení fabule, v poslední třetině lacině šokantní a senzačně debilní, zůstává Roztržce v záloze jenom pár vtípků v mizanscéně a odhadem pětivýrazové herectví typově nevhodně obsazené Stephane Audranové. 50% (20.08.2012)

Po včerajšom filme Tesne pred nocou som pokračoval ďalším Chabrolovým dielom, nakrúteným v rovnakom období. Opätovne som zažíval podobné pocity, ako pri včerajšom filme. Výborná kamera a hudba, tradične typovo presný Michel Bouquet, čo nemôžem tvrdiť o Stéphane Audran, opätovne nereálne konanie postáv podriadené vývoju deja a nie logike vecí a udalostí. V žiadnom prípade nezatracujem Clauda Chabrola, ale režisérskym obľúbencom sa u mňa nestane. (31.08.2012)

Co jsem zatim viděl filmy od Chabrola, tak všechny na mě působily naprosto stejně. Jsou takový chladný, znepokojivý a já mam u nich vždycky pocit, že se každou chvíli určitě stane něco hroznýho... Celou dobu na to čumim napjatej v očekávání, jak to teda nakonec dopadne, a dočkám se takovýho dost naivního nic-moc rozuzlení. Ale celkově Roztržku nijak nezatracuju. A rozhodně se podívám i na další Chabrolovu tvorbu. 60% (26.12.2012)

Skvělý film, který mě hodně bavil i na podruhé. Ústřední herecké trio - Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel a Michel Bouquet - nemá chybu, podobně jako výtečný hudební doprovod a napínavý děj. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že literární předloha Charlotte Armstrong bude zřejmě sračka, nicméně na tom nijak nesejde, neboť Chabrolův scénář s ní naložil tak, že prostě vzniknul dobrý film, a člověk musí hlavní postavě držet palce, aby jí vše vyšlo a odolala nástrahám nepřátel. Ona v tom filmu téměř září jako světice (paradoxně navzdory své minulosti), zatímco její tchán a jeho nohsled jsou zde představeni téměř jako ztělesnění všeho zla - přesto na mě toto - téměř až pohádkově jasné - vymezení rolí nepůsobilo nevěrohodně a zcela mě to vtáhlo do děje (byť uznávám, úvodní scéna je poněkud rozpačitě nepřesvědčivá), takže mi ty dvě hodiny utekly jako nic. (08.05.2020)

Roztržka, jeden z niterných kriminálních thrillerů na Chabrolův způsob, je přímočarým útokem na buržoazii. Film poskytuje úchvatné obrazy niterného chvění, Claude Chabrol vyztužil předlohu spisovatelky Charlotty Armstrong estetickou formací poezie Nové vlny, stylizace se oddala mondénní psychedelické erupci, halucinogen se tu stává schématem i prostředkem. Nakonec se jeví, že se Chabrol nechal příliš unést formou a jejím stylizováním natolik, až se z jeho Roztržky stala lascivně parodující karikatura samotného režiséra. První postavičkou psychedelické niternosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Pierre Cassel), oběť, ale i posluhovač buržoazní zlovůle. Každá služba má svoji finanční náročnost a příslib velmi blízkého blahobytu ponouká jakkoli brutální kreativitu k ojedinělému výkonu. Limitem je jen vlastní omezenost. Hrdinou, odolávající buržoazní nabubřelosti, je Hélène Régnier (vynikající Stéphane Audran), matka malého synka, stíhaná za troufale prostší stavovský původ. A nikdo se nesmí protivit spravedlnosti vyvolených. Boj o vlastní svobodu, práva a důstojnost. Hlavním terčem útoku je Ludovic Régnier (dobrý Michel Bouquet), Hélènin tchán a bohatý, mocný průmyslník. Nízký původ snachy je skvrnou na rodinné cti, rozpad synova vztahu musí být vyřešen dle požadavků silnější strany. Přímočaré přesvědčení o vlastní stavovské nadřazenosti. Významnou postavou je Sonia (zajímavá Catherine Rouvel), eroticky nenasytná Paulova milenka bez zábrany. Hrátky s osudem druhých neznají hranice. K výraznějším postavám patří také paní Pinelli (příjemná Annie Cordy), provozovatelka starosvětského penzionu s puritánským uspořádáním vnitřního prostoru. Starostí je nejistá budoucnost. Z dalších rolí: Hélènin psychicky nestabilní manžel v zajetí otcova buržoazního přesvědčení Charles Régnier (Jean-Claude Drouot), ze stavu dítěte chronický alkoholik a nešťastný manžel provozovatelky penzionu Henri Pinelli (Jean Carmet), skromný a poctivý Hélènin rozvodový právník Allan Jourdan (Michel Duchaussoy), ve své povolání věřící herec a obyvatel penzionu Gérard Mostelle (Mario David), ta retardovaná a bezelstná dcerka provozovatelky penzionu Elise Pinelli (Katia Romanoff), o svého jediného synáčka tak strachující se Ludovicova manželka Émilie Régnier (Marguerite Cassan), laskavý nemocniční doktor a obyvatel penzionu Blanchard (Angelo Infanti), prodejce balónků (Dominique Zardi), tři staré, vášnivé hráčky taroku a zvědavé obyvatelky penzionu (Margo Lion, Louise Chevalier a Maria Michi), či malý synek Hélèny a Charlese Michel Régnier (Laurent Brunschwick). Film Roztržka je vizuálně velkolepou podívanou, kterou ve své hutnosti psychedelických a poetických forem paroduje Claude Chabrol nechtěně sám sebe. I přes úchvatné obrazy nelze všechno považovat za zdařilé filmové dílo. Výhrady k estetické erupci a k přímočarosti! (15.08.2020)