All That Heaven Allows
Režie:
Douglas SirkScénář:
Peg FenwickKamera:
Russell MettyHudba:
Frank SkinnerHrají:
Jane Wyman, Rock Hudson, Agnes Moorehead, Conrad Nagel, Virginia Grey, Gloria Talbott, William Reynolds, Charles Drake, Hayden Rorke, Leigh Snowden (více)Obsahy(1)
Po smrti svého muže žije Cary Scott (Jane Wyman), až na občasné návštěvy svých dvou téměř dospělých dětí, sama v malém městě. Jakýmsi zvláštním způsobem ji přitahuje nekonvenční zahradník Ron Kirby (Rock Hudson), až se nakonec přestane svým citům bránit a s podstatně mladším mužem se sblíží a zamiluje se do něj. Když ovšem oznámí své zasnoubení, narazí na nepochopení a překážky. Děti vyčítají matce, že jim svým "nerozvážným" počínáním zničí život. Nakonec se zamilovaný pár po bolestivém zklamání od sebe odvrátí. Ale samo nebe nachází východisko.. (MacGuffin)
(více)Recenze (23)
Tak za prvé je gay Rock Hudson v ultra červenej košeli a bunde oveľa mužnejší, ako všetci dnešní hetero hipsteri. Ale k veci. Kritika spoločnosti, ktorej predsudky zahŕňajú vekový rozdiel milencov a ich spoločenský status. Maximálny kontrast brutálne gýčových obrázkov v porovnaní s tým, čo sa odohráva v duši Cary. Na druhej strane potom súzvuk obrazu a toho, čo sa vo filme odohráva. Sirk provokuje nie len okolie, ale výberom netradičnej dvojice aj diváka, pre ktorého je predstava obletovaného Hudsona v náručí postaršej a výzorovo priemernej šedej myšky Wyman dosť nepredstaviteľná. Podobný pocit z nich som mal aj v Nádhernej posadnutosti. Láska ako trám, nádherná kamera a pod tým všetkým nalešteným pozlátkom toľko tŕňov, že sa z filmu nemohlo stať nič iné, iba nezabudnuteľná klasika melodramatického žánru a umenia v jednom. Mám pocit, že z podobnej schémy sa tu učili aj dogmatici Trier a Vinterberg, ich ženy a postavy trpia pod nátlakom netolerantného okolia podobne. Pre dnešného diváka, ktorý podobné filmy nepozná, odporúčam ako oslý časový mostík nedocenenú poctu žánru Ďaleko do neba z roku 2002. ()
„Všetko, čo nebo dovolí” , alebo i taká láska zabolí, lebo pokiaľ sa Cary Scott spamätá, tak aj Ron Kirby zo skaly zoskočí, až sa takmer (pri)zabije, keď samotná, hútna vrstva snehu, aspoň voľný pád utlmuje, inak by už bolo hádam neskoro nad rozliatym mliekom plakať. Zakázaný vzťah sa rodí, kedy závistliví susedia senzáciu obľubujú, či aj vlastné deti matku odsudzujú, kde staršia vdova a mladý záhradník, podľa nich všetkých, nemravný pomer majú, až útočisko, v starom, útulnom mlyne, spoločne nachádzajú. Najprv to skúšajú po dobrom rozumne vysvetliť, a keď sa už fakt nedá, tak sa rozchádzajú. Zbaviť sa deciek isto musí, že ani vlastnú bedňu extra nemusí, a tak druhá šanca sa črtá, i keď na vážkach ešte musí byť, akoby sa to celé malo skončiť ? / Sirk, Wyman a Hudson, to je najmä spoľahlivý trojlístok, ktorý čímsi vždy prekvapí, že som bol tentokrát o čosi viac spokojnejší, ako s predchádzajúcim Magnificent Obsession, čo bol až extra scenáristicky prekombinovaný. Vynikajúca Mettyho technicolorová kompozícia obrazu, ktorá odráža celkovú náladu postáv, i podľa farby vlasov. Vekový rozdiel je naprosto reálny, a možno i preto sú tak autentickí, ako len môžu byť. Táto romantická-dráma mi neuveriteľne sadla. ()
Ukázkové melodrama. Přeslazená hudba, kýčovité záběry na podzimní, zimní krajinu, i ta laňka by se našla, krásné barvy Technicoloru, presleyovský Rock Hudson, klasa. A díval jsem se na to hlavně proto ( jak píše i d-fens v komentu k jinému Sirkovu filmu Written On The Wind ), abych si mohl bez uzardění objednat steak Douglase Sirka :)) Tohle dnes těžko někoho chytne za srdce ( a to na klasický Hollywood slyším hodně ), maximálně tak ze "studijních" důvodů. ()
Na povrchu slaďák barevný jako disneyovky (s nejspíš nezáměrnými odkazy na Bambiho a Starý mlýn), pod povrchem temný příběh ženy, které upjatost středostavovské společnosti brání v citovém osvobození. Dohromady emocionálně i intelektuálně nesmírně bohatý zážitek. Dům na předměstí, dobovými seriály a reklamami prezentovaný jako místo nebeské idyly, je protagonistce peklem, z něhož nedokáže uniknout. Jak právě televize (de)formovala a dodnes deformuje společenské postavení ženy ukazuje zřejmě nejslavnější scéna filmu, kdy se hrdinčin odraz stává vězněm televizní obrazovky, kterou jí přinesl syn ve víře, že mu matka se svými nepřístojnými nápady nebude více překážet na jeho cestě k úspěchu. Její postavení reflektují také jiné rekvizity, vystupující zde jako symboly konformního a konzumního života lidí, kteří před sociální realitou zavírají oči (nebo dveře, jak se děje ve scéně se služebnou v pozadí). Objekty vyjadřují to, co Cary, svázaná konvencemi, vyřknout nemůže. Skrze ně, skrze barvy, svícení a úhly kamery Sirk sděluje podstatné a stvrzuje tím svůj post nejrafinovanějšího filmového psychoanalytika poválečné americké společnosti. 85% ()
Douglas Sirk ve mně po jeho 2 technicolorových filmech vzbuzuje ambivalentní pocity. All That Heaven Allows je vizuálně zajímavá a jednoznačně neobvyklá podívaná. Narozdíl od Written on the Wind navíc nabízí příběh, který v sobě ukrývá mnohem poctivější dramatickou linku a ve svém základu tím pádem není tak silnou melodramatickou limonádou. Problém mám ale opět se samotnou dramaturgickou realizací. Sirk je tak či tak prostě rád melodramatický a i sociálně kritický námět posune do linky, která sice řeší pokrytectví všeho druhu, ale primárně ji vždy zajímá láska ústřední dvojice i se všemi jejími patetickými momenty. Závěrečný technicolorový titulek s laní ve druhém plánu mluví za vše. Působivé a zároveň kýčovité až běda. Prostě Douglas Sirk. 6/10 ()
Reklama