The Nesting

Poriadna časová anomália z doby, keď prepuklo v hororovom svete šialenstvo menom slasher. Armand Weston sa aj napriek tomu rozhodol natočiť psychologický horor s elementami duchárskeho hororu a strašidelného domu. No a to je asi tak všetko čo sa dá na tomto filme označiť za pozitívne. Hlavná hrdinka, spisovateľka Lauren, je agorofobička. Viete, strach z otvorených priestorov, z množstva ľudí poprípade len z toho, že by to k tomu mohlo dôjsť. Lauren má však strach len vtedy, keď sa to do scenára hodí, preto sa miestami nebojí sa vyliezť na strechu, pohybovať vonku či isť na návštevu k úplne cudzím ľuďom. Aj keď samotný vzhľad domčeka je dostatočne ponurý, jeho úloha je degradovaná takmer na minimálnu úroveň. namiesto toho sa režisér ukája v nekonečne dlhých nudných scénach, ktoré sa slimačím tempom prehupnú do vyvrcholenia, ktoré v podstate žiadnym vyvrcholením ani nie je. A tak sa divák dozvie po 100 minútach to, čo už vie dobrú hodinu. A tak jedinou vecou, pre ktorú sa to snáď oplatí pozrieť je účasť hereckej legendy menom John Carradine. (16.09.2020)

Něco mezi haunted house duchařinou a buranskou vyvražďovačkou. Tak či onak, film je o dobrých dvacet minut delší, než by měl být, protože místy se citelně vleče. Vyloženě nuda se však nedostaví, vždy se totiž v pravou chvíli dostaví scéna, která vás vytrhne z mírné letargie. Třeba ta na střeše domu nebo obě nahánečky, co skončí něčí smrtí. Jinak příběh je spíše klasický, troška napětí a dva lehčí gore záběry. Navíc jeden z mnoha neprávem umístěných snímků do seznamu Video Nasties. (18.12.2015)

“The Nesting“ je kokteilom, pretrepaným a zamiešaným. James Bond by si teda nepochutil, zato mne ako konzumentovi dole krkom predsa len zliezol. Nebolo to ale jednoduché stráviť tento mix chutí. Miestami totiž nadúva. ### “The Nesting“ by som teda prirovnal ku “alkoholovému kýblu“ všakovakých chutí a nechutí, zmixovanému nápoju tvrdého filmového jadra značiek ako THE AMITYVILLE HORROR (ročník 1979), THE SHINING (ročník 1980), s primiešaním odrôd ako EXPOSE (ročník 1976), THE CHANGELING (ročník 1980), či tohoročného zberu GHOST STORY. Jediné dve krátkotrvajúce gore príchute, ktoré “The Nesting“ ponúka, sa chuťou podobajú na v prvom prípade Fulciho pálenicu E TU VIVRAI NEL TERRORE - L'ALDILA (THE BEYOND, prepichnuté oko), v druhom zasa na Bavove odrodové REAZIONE A CATENA (sekera v tvári). Vcelku štýlový cover filmu zvádza ku podobnej jazde ako masakrálny Fulciho trhák QUELLA VILLA ACCANTO AL CIMITERO (HOUSE BY THE CEMETERY, 1981), prípadne štýlom ku klasickej vlne slasherov. To je ale omyl. O gore tu až na spomínané dve scénky nejde, aj keď tá druhá (plagátovo titulná), je azda to najpamätnejšie, čím sa film Armanda Westona nakoniec preslávil. Hlavná hrdinka Lauren Cochran (výzorovo trocha pripomínajúca mladú Sigourney Weaver z ALIEN-a) síce trpí agorafóbiou, o kýženú GOREfóbiou sa tentoraz nejedná. Treba si zájsť jednoducho chuť a pripraviť sa na “ghost story“ mladej spisovateľky, keďže agorafóbia sa prejavuje panickým strachom z verejných priestranstiev plných ľudí. Preto Lauren spolu so svojim priateľom Markom (Christopher Loomis) sa po dohode so svojim terapeutom vyberá na cestu odpočinku. New York predsa len nie je ideálne miesto pre agorafobika. Cieľ cesty je jasný, Dover Falls. Počas neplánovanej prestávky uprostred zelenej prírody, ktorá obidvom cestujúcim zmoreným jazdou padne vhod na pretiahnutie svojich končatín, zvedavá Lauren nedopatrením prichádza až ku starému opustenému sídlu uprostred ničoho. Všetko by bolo v poriadku až na to, že Lauren toto miesto pozná, a to aj napriek tomu, že tu nikdy nebola. Vo svojich predstavách toto ošarpané panstvo kresbou zhmotnila na obale svojho predchádzajúceho knižného hororu “The Nesting“. A teraz je tam, skutočne tam. Prečo? Tajomstvo z obdobia Druhej svetovej vojny a odpovede na otázky ťažiace myseľ Lauren sa pomaly vynárajú... ### Miestami atmosférický, ale nemálo krát nudný zlepenec obohranej témy a spracovania, so scénkami náramne pripomínajúcimi skoršie klasiky žánru. Sklamanie. (17.12.2011)

Pro mne velmi příjemné překvapení. Podle hodnocení jsem nečekal nic závratného, a tak jsem nakonec spokojen. Velmi dobrá kamera, výborná hudba (včetně smyčců z Psycha) a slušivý dům s hezkou přírodou (jezero přímo romantické). Nejde o klasický bubudům. Hlavní hrdinka se v něm bojí i nebojí, ač má strach, cosi ji nutí prozkoumat, co za tím vším je. Zvolna přechází ze snu do reality a naopak a tuší, že zná dům i jeho okolí, ač je přesvědčena, že zde nikdy nebyla. Spíše než horror bych dal drama/thriller. Dojde i na pár gore efektů, ale tentokrát bych se bez nich klidně obešel. Sama tajemná atmosféra snímku mi nedovolila ( na rozdíl asi od mnohých ostatních), abych se nudil. Jediný úsměv na rtech mi vykouzlila nepochopitelná scéna, kdy Lauren vleze do domu k nebezpečnému podívínovi, jen tak tak mu ujede, aby ji neznásilnil, ale když havaruje, jde se přesvědčit, zda se mu nic nestalo....(takhle by se zachovala jen kráva, dobře, scénárista pak chtěl mít výživnou scénku ve stodole, leč hlavní postavě tímto ublížil). Nebezpečí na střeše, neklidná hladina jezera a zuřící bouře... (23.11.2014)

Tenhle film mě moc neoslovil, přestože mám horory o strašidelných domech velmi v oblibě. Jeho hlavním problémem je těžkopádná režie, která působí dost lacině, a dost slabomyslný příběh, který ve své podstatě nemá hlavu ani patu. Ani co se týče faktoru strachu, není vlastně o co stát, byť některé scény vyvolají škodolibý úsměv na tváři (pád ze střechy, srpem do hlavy). Jenomže i v těchto scénách se projevuje topornost režie, protože to všechno působí prostě strašně uměle a nevěrohodně. Ale tak za podívání to asi stojí, byť nijak povznášející zážitek to teda určitě není. (18.02.2012)