Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (593)
Porevoluční komedie plná zlidovělých hlášek a mnoha výtečných herců (tedy, s výjimkou Landy) a s téměř ikonickou postavou majora Terazkyho. Zábava je to výborná, ale tyhle filmy natočené podle víceméně povídkových knih jsou předem odsouzené ke zkratkovitosti a absenci nějakého kontinuálního děje a plní tak funkci jakéhosi hraného hláškostroje. Navíc mě trochu mrzí, že kvůli těmto filmům si mnozí lidé myslí, jaká to byla na vojně pohodička a sranda, tím hůř v 50. letech. Chtělo by to natočit taky pár kvalitních syrovějších filmů z tohoto období, jako se s tím vypořádali už třeba Poláci. ()
Na knihu jsem si prozatím čas nenašel, ale film je perfektní. Docela se stydím, že tak nějak pohromadě jsem ho viděl až nyní. Herecky je toto dílo absolutně nadupané, ale přesto nade všemi naprosto vyniká Pavel Landovský, který nemá ani nejmenší chybičku. Diváci jsou bombardování super hláškami. A takový Žižka s kulometem mě položil. Satira naprosto dokonalá. Na plný počet mi tam něco málo scházelo, ale udělení 4* je naprostou povinností. ()
Rozhodně humorem překypující záležitost, s perfektními herci. Realita byla rozhodně více než dramatická a služba u PTP praporu byla skutečně za trest. Sám J. Schmitzer dodává, že by raději dramatické ztvárnění, no...dočkal se v BUMERANGU. Obraz doby je, až na zmíněnou dramatickou část, určitě povedený a herci jsou rozhodně základem kvality filmu, který stojí na skvělé předloze. Jednoduchá švejkovina, která na český národ působí více než cokoli jiného. I tuto skutečnost lze přičíst k všeobecné oblibě filmu a hlášek v něm padajících. Nádherný a atmosféry dokonale sedící hudební doprovod jednoho z geniálních skladatelů československé kinematografie L. Fišera, je jistě také raritní záležitost. Jedno z prvních vypořádání se s minulostí humornou formou může, možná, působit i jako malá kompenzace pro všechny, kteří vojnu u PTPáků přetrpěli. ()
Dobu jsem nezažil, předlohu jsem nečetl a v historii bádám pouze jako obyčejný smrtelník. Archetypy postav však znám (ostatně, ruku na srdce, kdo ne?), situace odehrávající se ve filmu byly občas až bolestně reálné. Kromě všeho výše uvedeného, hvězdného obsazení a pár hlášek opakovaných do zblbnutí jsem na filmu nic zajímavého nenašel, abych na něj pěl ódy jako většina lidí zde. ()
Černé barony mám rád. S atmosférou 50. let sice nemají až tak společného, ale je to snímek satirický, idylizující, a tak je ho třeba i vnímat. Je to film doslova zahláškovaný dobovým patosem, který Švandrlík zjevně ovládá mistrovsky, je to film plný výtečných herců i neherců, je to skvělý souhrn skečů a vskutku pitoreskních charakterů z dobového panoptika. Vše provedeno s lehkostí, samozřejmostí a uvěřitelností. Dobrá komedie. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Film navštívilo v kinech 1 470 531 diváků a vydělal 26 394 300 Kč. (Pumiiix)
- Autor předlohy Miloslav Švandrlík nikdy u Pomocných technických praporů nesloužil. Roku 1953 narukoval do nástupnické organizace Technických praporů (TP). V těchto zařízeních již však byli přítomni i politicky spolehliví a celkové poměry byly snesitelnější. (sator)
- Režisér Zdenek Sirový vzpomínal: „Do úzkých jsem se dostal až ve střižně Ivany Kačírkové. Ať jsem dělal, co jsem dělal, měl jsem toho pořád na dvě promítací hodiny. Nakonec jsem do střižny zatáhnul Toníka Mášu a ten mi během jediného dne zkrátil film na požadovaných devadesát minut. Plival jsem kolem sebe vzteky, proklínal ho, ale pánbůh zaplať. Teď má film ten správný rytmus a přitom se z něho nic podstatného nevytratilo.“ (Ganglion)
Reklama