Černí baroni

Měla jsem ve svém životě to štěstí poznat se s panem doktorem Baštýřem z vesnice Mazelov, ležící blízko Českých Budějovic a můžu snad náš vztah považovat za přátelství. Pan Baštýř byl doktorem filozofie a ačkoli doktorát složil okolo roku 1948, diplom a titul obdržel po roce 1990. Do té doby se věnoval kromě svého zaměstnání své milované ženě, dětem a koním, husám, kachnám, slepicím a vietnamským prasátkům. S láskou a lidskostí, kterou nezlomil ani fakt, že byl v padesátých letech příslušníkem PTP. Převychovat se ho nepodařilo… Svého dědu, který zemřel ve 36 letech, protože bagatelizoval své obtíže se slepým střevem a stále zdůrazňoval potřebu dát přednost vojínovi, který se postřelil z nešťastné lásky a oba byli ve stejnou chvíli přijati na akutním příjmu vojenské nemocnice v Českých Budějovicích, jsem poznala pochopitelně pouze zprostředkovaně- byl velmi vzdělaný, sofistikovaný, zajímal se o astronomii a historii. Za války byl vězněn a následně totálně nasazen v Drážďanech, kde přežil známý nálet, při kterém mu zahynulo několik blízkých kamarádů. Po Únoru 1948 byl příslušníkem Československé lidové armády jako letecký mechanik. Neměl přímé podřízené, žádní vojíni mu nepodléhali a na své kolegy se díval s útrpným úsměvem. Potřeboval ale někde bydlet, se svou ženou a se svými dvěma dětmi, z nichž jedno je moje matka. Nemůžu a nechci soudit situaci nastalou před více než šedesáti lety. Film mně nesmírně baví a mám pro něj velkou slabost. Stejně jako pro knižní předlohu, která mně jednou málem donutila vystoupit z rychlíku na trase Praha- ČB, pro nezvladatelné záchvaty smíchu... (09.04.2012)

Som z toho volaká zmetená. Kdybych soudila jen podle Černých baronů knižních i filmových, vyšla by mi z toho vojenská služba za let minulých a u oddílu PTP speciálně jako sranda tak přeukrutná, že bych měla nejeden důvod trápit se tím, že jsem se nenarodila o nějaký ten rok dřív a jako chlap. A pokud možno jako šlechtic, kněz, potomek živnostníka či jiný podvratný živel. Ale čo bolo, to bolo, terazky se na to podívejme blíž a uvidíme naprosto perfektního Landovského, Donutila v jedné z jeho nejlepších rolí, sympatického Vetchého, znamenitého Postráneckého... Omlouvám se všem, o kterých jsem se nezmínila, ale to bych tady seděla týden, tak už jen dodávám, že pozdější seriálová verze téhle podle mě nejen nedýchá na krk, ale ten krk vůbec neviděla. Takže jsem vděčná, že za dobu sledování filmu se mi přihodilo několik mimořádně příjemných záchvatů smíchu, díky čemuž budu natolik milosrdná, že nebudu zjišťovat, kdo Žižkovi přimaloval ten samopal. (28.11.2007)

O trosku lepsie, nez TANKOVY PRAPOR (1991), zasmial som sa na skvelych dialogoch ale hlavne na primitivnom zmyslani, aky je zapad zly a kedykolvek nas bude chciet napadnut. Najlepsie to bolo vo chvili, ked prisiel na scenu Vaclav Postranecky: ,,Ja budu snad zase zvracet" alebo kopanec do zadku Donutilovi... 02.12.2010 ______ Pavel Landovský - (Major Haluška,Terazky, velitel praporu) +++ Bronislav Poloczek - (Kapitán Ořech, zvp praporu) +++ Alois Švehlík - (Kapitán Honec, provianťák) +++ Jiří Schmitzer - (Poručík Hamáček, veltel roty) +++ Miroslav Donutil - (Poručík Troník, zvp roty) +++ Rudolf Hrušínský - (Kpt. MUDr. Hořec, lékař) +++ Václav Postránecký - (Generál) +++ Daniel Landa - (Zupák, svobodník Halík) +++ Ondřej Vetchý - (Vojín Kefalín, asistent režie) +++ Hudba: Luboš Fišer +++ (02.12.2010)

Jeden z nejvtipnejsich ceskejch filmu. Scenar je naprosto perfektni, taky se neni co divit, kdyz je scenar podle knihy nejlepsiho soucasnyho ceskyho spisovatele Miloslava Svandrlika, takze vubec nevadi, ze tu chybi vyraznejsi pribeh, protoze prakticky co slovo, to hlaska. Herci jsou taky bezchybny, obsazeni se opravdu skvele povedlo, hlavne Pavel Landovsky se svoji slovenstinou je bezchybnej. Jediny co mi trochu vadilo bylo uvodnich asi 5 minut dobovejch zaberu, ktery akorat zdrzovali od zacatku filmu. Dej je hezky sviznej a prakticky porad je cemu se smat, takze se porad skvele bavite a najednou je konec. Jeden z mejch oblibenejch filmu. (21.04.2006)

Divácky vděčná adaptace a velký konkurent Dědictví Věry Chytilové v průměrném počtu používaných hlášek na minutu filmu. Spíše sladký než hořký pohled na oddíly beze zbraně z dob naštěstí minulých zaštiťuje skvělý herecký ansámbl se Schmitzerem v čele. Ptáte se proč? Protože mi za hodinu jede vlak, vole.. (18.11.2008)