Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Když jsem poprvé na gymplu četl xeroxované Barony, X krát jsem se připochcal smíchy. Film už tak vtipný není, ale přesto jsou postavy trefené dobře, hlavní scény jsou zpracované věrně a celková atmosféra knihy zůstala. Určitě je to povedenější, než třeba Tankový prapor nebo adaptace Párala. Jedině ten plešoun hraje jak ze života, zupácký kokot je myslím jeho skutečná tvář ()
Knižní klasika převedená na plátno s málo vídanou přesností a dokonalostí. Skvělé herecké výkony dominují příběhu z řad české lidové armády, který nešetří trefným humorem a výborně odlehčuje tehdejší nenáviděnou socialistickou společnost. "Co se stane se samopalem, když ho necháme na dešti?" - "Zrezaví, vole!" ()
Jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti neotřesitelné vládě blbců je humor. Právě tím jsou Švandrlíkovy Černí baroni. Nejde tu o nějakou reflexi hrůz, o historicky přesné vzpomínky, o filosofické přesahy, jde jen a pouze o krystalicky čistou satyru. Koneckonců, román byl psán ve druhé polovině šedesátých let a tedy v době, kdy byla hrůzná zrůdnost padesátých let ještě v živé paměti mnoha lidí. Nebylo nutné ji příliš připomínat, byla ještě stále hmatatelně přítomná. Právě proto Švandrlík její tíživost odlehčil srandou a přiznejme si, jako taková fungují Černí baroni, ať už kniha či film, který ji ostatně velmi věrně zpracovává, spolehlivě dodnes... Kdosi kdysi pravil, že reálný socialismus, respektive jeho aktéři a prosazovatelé, byli takovými krutými kašpárky. V žádné jiné době se k veslu nedostalo tolik neschopných, nevzdělaných a tupých jedinců. Švandrlík neudělal nic jiného, než že jednotlivé korálky tradovaných historek navlékl na souvislou nit svého příběhu. Udělal to ovšem mistrně, přičemž tvůrci filmu jeho vypečené špeky kongeniálně převedli do filmové podoby. Může se to zdát málo. Lze prohlašovat, že Černí baroni nejsou dostatečně "filmoví", nebo, že postrádají souvislý děj a rozpadají se do série epizod... No a co? Jestli se Vám to nelíbí, nedívejte se. My ostatní si tohle dílko rádi a znova vychutnáme... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, gudaulin, Galadriel Celkový dojem: 80% ()
Těžko říci, jestli to šlo lépe zfilmovat. Ovšem z daného scénáře nešlo vytěžit lepší film s lepším obsazením. Na krátce porevoluční období, kdy vznikaly většinou neuvěřitelně blbé vizionářské bláboly o podnikání a demokratickém nadšení, vzniklo několik vynikajících filmů a právě "Černí baroni" jsou jedním z nich. Suverénní comeback Pavla Landovského v podobě majora Terazkyho - asi jeho nejlepší role. Ale i ostatní herci byli vynikající. A budete se divit, ale když jsem viděl film prvně před lety, na konci jsem málem brečel. Za to může ta krásná úvodní melodie. Sice se může zdát, že se posmutnělá melodie do humorného filmu nehodí, ale není to pravda. Vynikající klasika se spoustou hlášek. ()
"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Režisér Zdenek Sirový sám sloužil u jednotek PTP, tedy Černých baronů. Vzpomínal na tu dobu s velkou hořkostí. Jednak nikdo nevěděl na kolik let byl odveden, doba prezenční služby dva roky se na ně nevztahovala. A jednak bylo mnoho zraněných i mrtvých. Režisér dokonce pátral v archivu Ministerstva obrany, kde nalezl zvažovanou možnost, že tito „protistátní živlové“ mohli být odvezeni do táborů v Sovětském svazu. (sator)
- Ve scéně, kdy vojáci zpívají píseň "It's a Long Way to Tipperary", si lze všimnout, že vojín Voňavka (Jan Kraus) stojí u zdi a hledí do dveří, aby mohl zařvat "pozor!" až vstoupí poručík Hamáček (Jiří Schmitzer). (Lajty)
- Režisér Zdenek Sirový nabízel roli generála autorovi předlohy Miloslavu Švandrlíkovi, ale ten to rezolutně odmítl. Tak roli dostal Václav Postránecký. (raininface)
Reklama