Paragraf 224

Smutný příběh to on skutku byl, ale samotná zápletka zrovna dvakrát atraktivní není – to však neznamená, že by byla špatná. Bylo mi líto hlavně toho malého kluka – který trpěl nejen smrtí matky, vydíráním spolužáka, ale i otcovými problémy. Tatík svatý nebyl, nicméně se na něj snažili hodit špínu a hlavně se jej nikdo nechtěl zastat. Takhle nějak to vypadá i v reálu, když se mocní a prachatí snaží zahladit stopy a zodpovědnost hodí na nějakého chudáka a lidí vás odsoudí, aniž by znali všechna fakta…Navíc Kemr tam dostal minimum prostoru, tak nechápu tu kritiku na něj... (10.04.2021)

Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový. (10.10.2016)

Sprvu som tomuto filmu nemohol prísť na chuť, hlavne nie po tom, čo som videl o rok starší film "Hrozba" od tých istých tvorcov. "Hrozba" ma upútala dejom, pri ktorom som sa nenudil, lebo na tie roky to bol fakt katastrofický film. No "Paragraf 224" sa mi zdal veľmi nudný. Keď som ho potom videl druhý a tretí raz, zistil som, že má niečo do seba a je aktuálny dodnes. (21.12.2008)

Překvapivě solidní dějová linka, kterou však sráží až k zemi katastrofální herecké výkony prakticky všech zúčastněných v čele s Kemrem. Režisér se ovšem taky vyznamenal, když zapomněl toto drama opatřit alespoň náznakem nějakého dramatu či napětím a divák si tyto základní atributy musí dotvářet sám. Nesouhlasil bych však úplně s textem distributora - ideologicky byl tento snímek vybaven pouze nezbytně, spíše svými reáliemi než prvoplánově. (30.11.2009)

Člověk neví, zda je to příběh k breku nebo k blití. Je to skutečná obžaloba člověka a jeho chování k této Zemi. Tvrdá pravda o stavu přírody, řečená již za komunistů. Že to prošlo, to je snad zázrak. A on měl asi pan Sirový štěstí no. Po „Smuteční slavnosti“ vrazil do poměrně banálního příběhu ekologii, a v několika scénách naznačil, jak na tom jsme. Na příkladu s lokomotivami na elektřinu to snad už pochopil každý. Ale nebudu rozebírat děsivý stav přírody, nýbrž film. Takže páni herci se vytáhli, protože jinak to bylo silně o ničem. Děj je chvíli tu a chvíli onde, ale na škodu to není. U mne za šedesát. (04.09.2019)