Dva týdny štěstí

Září 1940. S končícím létem se připravovala velkolepá oslava významného životního jubilea mohykána českého filmu a jednoho z otců zakladatelů Vladimíra Slavínského. Temperamentní "syn hor" si ke svým abrahámovinám nemohl přát nic menšího, než další úspěšnou veselohru, s níž by válcoval podzimní sezónu v pražských biografech. Úspěch a vyprodané kinosály byly hnacím motorem pro Slavínského a s prostředími, která důvěrně znal, nemohl zklamat ani producenty. Nebylo tedy nejmenších pochyb o tom, kam zasadit příběh mladé úřednice a ministerského tajemníka. Centrum pražské smetánky v nedalekých Jevanech patřilo k vyhlášeným lokalitám již v období první republiky a zdejší síť luxusních hotelových komplexů byla jako stvořená pro delikátní záležitosti státních tajemství a úzkostlivě střežená inkognita vlivných bankéřů. Jména Adiny Mandlové a Raoula Schránila slibovala mnohé, také proto, že obě filmové hvězdy pojilo silné přátelské pouto i mimo dosah kamer. A poněkud netypická charakterová proměna příslušníka horních deseti tisíc v Marvanově znamenité interpretaci přináší do filmu šťavnatý komediální náboj a vytváří sympatické pozadí pro romantickou zápletku v podání Mandlové a Schránila. Příběh má spád, přehledné dialogy i neobvyklou pointu a současného diváka si získá vedle prosluněné letní atmosféry i roztomilou písničkou o mušce. Příjemné zakončení jednoho válečného léta. Ani se nechce věřit, že nad okupovanou zemí už víc jak rok visely vlajky s hákovým křížem. (03.10.2008)

„Ne, ne, ne, ne, i kdyby se jednalo o stovky milionů, pane řediteli, to už není má věc, protože pro banku neexistuji. Myslete si, že jsem umřel, že jsem měl kremaci, že jsem se utopil!“ Co musí jeden udělat, aby měl chvíli klid…Žádná komediální hitparáda. Pár lepších momentů má Marvan, Nedbal a Futurista (z minima vytěžil maximum), zbytek je buď nevýrazný či nevtipný (žurnalisté). A to včetně zamilovaných, neb upocený Schránil je spíš otravný a šarm Mandlové v mých očích moc nefungoval, i když znovu mě její postava něčím překvapila (infantilní, ale přesto kouzelný kratičký pěvecký duet s Marvanem). Strojenou srdečnost zaměstnanců ponechám bez komentáře. Spíš podprůměrná zábava s několika světlými chvilkami a docela příjemnou atmosférou. „Někdo mi ukrad vůz!“ - „Ale kdepak ukrad, to náš Tonda je taky šofér, von vám s ním jel pro benzín. Ale stejně říkal, že tam máte benzínu habaděj.“ - „Lidi, co jste mi to provedli?!“ - „Ale nemějte žádnej strach, von už se čtyřikrát naboural, von si dá sakra pozor, aby se znova nenaboural!“ (19.01.2020)

Další z filmů, ve kterém vystupuje J. Marvan jako "starý bručoun." Tyto role mu ale velmi seděly, nejen díky němu je ale tento film velmi kouzelný. Báječné role podaly i ostatní herecké hvězdy, ze všech je možno jmenovat A. Mandlovou, která zde byla celkem netradičně v roli chudé dívky, která ke "štěstí přišla." Možná námět jako z červené knihovny, ale neodolatelný film. (14.04.2011)

Veselohra, tedy spíše agitační pohádková komedie, ve které chudá úřednice ke štěstí přišla. Mandlová je zde spíše nesympatická dívka, která všechny obloudí a chytrá, skromná a nadmíru inteligentní povaha k ní vůbec díky jejímu přehrávání nesedí. Šlágr "Šedí muška na štěně, šedí a špí", který zpívá, bych zařadil mezi nejinfantilnější a nejtrapnější songy vůbec. Jarda Marvan se z role neurotického a nervózního generálního ředitele přemění v lidskou a chápavou bytost plnou pochopení pro obyčejný lid, to je taky už pokolikáté viděno. Přesto má snímek pár humorných situací a jako oddechovka poslouží dobře. (28.03.2021)

Další skvelá komedie s Jaroslavem Marvanem a báječnou Adinou Mandlovou, kterým výborně sekundují Raoul Schránil a Miloš Nedbal. Ten je v roli sekčního šéfa nepřekonatelný. Opět ale snímek trochu kazí ta kapitalistická agitka. Obyčejná úřednice udělá z ministra vlastence a z nemilosrdného pracháče, generálního ředitele, toho nejhodnějšího kapitalistu. Soudruzi mohou jenom tiše závidět. Ale stejně dávám 4*, protože i přes tyto chybičky krásy je to skvělá zábava (19.04.2012)