Nebe a dudy

Pokud by někdo natočil podobně naivní báchorku po roce 2000, tak by ho diváci sežrali. Film však vznikl o mnoho let dříve, proto se může dál vyhřívat v žebříčku nejlepších filmů. Továrníkova změna charakteru během jediné večeře je skutečně úsměvná. Jedno se tomu, ale upřít nedá a to příval nepodložené nostalgie po starých dobrých časech, kdy po světě chodili jen pracovití a skromní lidé. (13.03.2020)

Zcela bez diskuzí jeden z vůbec nejkvalitnějších pamětnických filmů. Skvělí herci a nádherný lidský příběh, kterému na kouzlu neubírá ani zjevná idealizace doby, ve které se odehrává. Dovedete si snad představit ostřeji kontrastující film s v té době probíhající druhou světovou válkou ? Já tedy těžko... (22.11.2008)

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)

Vysoké hodnocení tohohle snímečku souvisí s tím, že dobře propočtený kalkul působí spolehlivě a kýč, který pracuje se sentimentem a očekáváním diváků je nesmrtelný... Slavínského tvorba byla mimochodem ztělesněním kýče už za první republiky. Filmu nelze upřít profesionální zpracování a kvalitní herecké obsazení. Ale ten scénář, bože ta historka je neskutečně hloupoučká... Celkový dojem 35 %. (10.11.2007)

Téměř pohádka o tom, kterak zlý bohatý morous zjistí, že v životě nejde jen o peníze, ale štěstí přináší rodina, láska a dobrodiní. Dojemné vyprávění a hodném chudákovi, který přivede na správnou cestu člověka, který měl rád jen sebe a pro kterého peníze znamenaly moc a domnělé štěstí. Vynikající Plachta i Marvan. (30.12.2012)