Il tigre
Tiger a mačička
The Tiger and the Pussycat
The Tiger and the Pussycat
Režie:
Dino RisiHudba:
Fred BongustoHrají:
Vittorio Gassman, Ann-Margret, Eleanor Parker, Eleonora Brown, Jacques Herlin, Caterina Boratto, Luigi Vannucchi, Giovanni Ivan Scratuglia (více)Obsahy(1)
Podnikový manažer se ocitá v krizi středního věku a stále více propadá kouzlu mladé studentky i vlastním představám. Protagonista (Vittorio Gassman) italské vztahové komedie pracuje jako generální ředitel velkého závodu na ledničky a má zdánlivě vše: vilu na předměstí, krásnou a milující ženu, dvě úspěšné dospělé děti a vnuka na cestě. Avšak právě ve chvíli, kdy se pětačtyřicetiletý Francesco stane dědečkem, začíná mít pochybnosti o směřování svého života a cítí se jako tygr v kleci. Přistoupí na vrtkavý vztah s Karolínou (Ann-Margret), svéhlavou mladou dívkou a k tomu bývalou přítelkyní svého syna. Stále více se zamotává do milostných pletek přes varování svého syna i kamaráda z vojny, který si prošel podobným poblázněním a ztratil práci i rodinu... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky, často zaměřenou na pokrytectví střední třídy. Risi své hrdiny ale nikdy zcela neodsoudil, naopak měl pro jejich fanfarónskou lehkomyslnost, záletnické eskapády či malé mazané podvůdky často pochopení, byť někdy končili tragicky. Svá nejslavnější díla natočil stejně jako v případě Tygra a kočičky (1967) s italským komikem Vittoriem Gassmanem, který se stal tváří Risiho nejslavnějších tragikomických postav. Mimo nedávno odvysílané Sváteční vyjížďky (1962) spolu natočili také snímek Vůně ženy (1974), jenž získal nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film a Gassman si za svůj herecký výkon vysloužil ocenění v Cannes. Tygra a kočičku uvádí Česká televize s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
I přes vynikající původní dabing z Barrandova musím konstatovat, že Il Tigre pro mě v určitém směru představuje zklamání. Největší chyba je asi ve výrazné žánrové nevyhraněnosti - jako by se celou dobu mělo rozhodovat, jestli to bude komedie nebo hořká komedie nebo drama, a jednotlivé prvky se neustále napřeskáčku střídají. Všechno je takové laxní, málo kontrastu = divákův předčasný spánek. Příběh je velmi univerzálně použitelný na jakoukoliv dobu - úspěšný muž středních let nemá nejmenší důvod si na něco stěžovat, a přesto (anebo právě proto - to je ten paradox stereotypu) si najde mladou "kočičku". Jako podobný film můžu uvést tento žánrově výjimečný kousek Normana Wisdoma, v jehož komentáři naleznete další podobné tituly. ()
Dějově to asi není nic, co bychom neviděli stokrát předtím. Ovšem přesto se mi ten film dost líbil. Vittorio Gassman je zcela fantastický a obdivoval jsem ho zde podobně, jako třeba v jeho pozdějším snímku Ztracená duše, který rovněž natočil Dino Risi (celkově začínám mít oba tyto tvůrce ve velké oblibě). S Ann-Margret jsem měl naopak problém, jednak mi nepřišla moc hezká pro roli někoho, kvůli komu zahodí úspěšný chlap celý svůj dosavadní život (navíc v celém filmu nosí naprosto příšerné účesy, ve kterých vypadá jak nějaká figurína ve výloze; mnohem hezčí mi přišla herečka, která ztvárnila postavu Francescovy dcery), a jednak mi ta postava vadila jako taková, protože to prostě je strašná píča - syn se kvůli ní málem zabije, otci klidně rozvrátí rodinu, a s ní to ani nehne. Proto mě potěšilo, že film nakonec dopadne dobře - v reálném životě si spíš myslím, že by Francesca postihl stejný osud jako jeho přítele Tazia, který v celém filmu vystupuje jako odstrašující memento - i když otazník, který tak trochu poťouchle přilétne k závěrečnému The End, dává tušit, že ten dobrý konec vlastně vůbec koncem být nemusí, protože je velkou otázkou, zda se Francesco skutečně dokáže navrátit ke svému starému životu (a zda stále nemiluje Carolinu). Tygr a kočička je podle mě velmi dobrý film o mužské krizi středního věku, který neztratil nic na své zajímavosti ani po všech těch letech. ()
Ano, téma je známé a nekonečně opakované a proto má i nekonečně variací, i když často velmi podobných. Nějaké zvláštní originalita zde sice chybí, ale i tak jde o pěkný snímek s krásnou svůdnou hlavní hrdinkou. Začátek má výborný odpich, pak to trochu upadá, ale zase se vzpamatovává a já si to prostě užíval v pohodě. 75%. ()
Vittorio Gassman bol v danej dobe populárny komický herec, Ann-Margret som videl spolu s Elvisom vo filme Viva Las Vegas, režiséra Dina Risiho poznám iba podľa mena. Námet filmu je mnohokrát spracovaný a táto verzia určite nepatrí medzi najlepšie. Po polstoročí od nakrútenia je film bez šťavy, komika pôsobí skôr trápne a celok poteší nanajvýš divákov so záujmom o filmovú históriu. Ale nepopieram, že keď som ho videl po prvý krát, pôsobil v tej záplave lido demo filmov osviežujúco. ()
Komédia na tému ľúbostného vzplanutia horkokrvného Taliana v rokoch k mladučkej slečne. Muž má rodinu a postavenie, študentka sa rada pohráva s postaršími pánkami. Skvelá herecká kreácia Vittoria Gassmana, ktorý prejde premenou od prácou zavaleného riaditeľa k srandovne tokajúcemu štyridsiatnikovi. Manželka, na radu priateľky ostáva submisívne čakať, dúfajúc v krátkodobé vybúrenie manželových telesných štiav. Obohranosť námetu našťastie z času na čas prebije slušná situačná komika. Vrcholom pre mňa bola mikroscénka s umeleckým dielom Zrodenie Venuše, ktorá sa liahla zo záchodovej misy počas charakteristického zvuku splachovača. ()
Reklama