Kulový blesk

Plnokrevný Smojakův režisérský debut byl a je stejně průrazným úspěchem scénáristického cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Tato crazykomedie nepostrádá snad jedinou klávesu ze stupnic lidského citu a plnosti života. Zdánlivě recesistický podnik sestěhovávání i přestěhovávání potřebných jedinců, kteří by sami, vlastními silami, nebyli s to na uskutečnění svých bydlištních potřeb ani pomyslet, se mění logikou děje i vůlí svých tvůrců v podobenství o nadčasovém stavu mysli i ducha českého člověka. Odstíny svérázů i stereotypů, které nám představují hned úvodní sekvence ze schůzky všech účastníků akce Kulový blesk, jsou jedinečné, svérázné a pro postižení hlavních typů více či méně vyčerpávající. Svéráznou kategorií v této galerii je dr. Radosta v uchvacujícím podání Rudolfa Hrušínského II. Je jakousi nostalgií za zcela vymizelou kategorií prvorepublikových menedžrů, generálních a sekčních ředitelů, těch, kteří tvořili páteř jejího vzmachu v oáze kreativního podnikání dnes již legendárního baťovského typu. Jakkoliv v autorském i Hrušínského pojetí jsou obsaženy sebeironické a shazující prvky, pozitivní jádro tohoto jedinečného typu zůstává zachováno. Ti, kteří jsou postaveni do popředí v čele s operním bardem Bílkem a ostýchavým Abrhámovým psychologem Knotkem, jsou současně nositeli rušivých šumů-bezděčných mystifikací, které jednak popohánějí děj, jednak jsou zdrojem neustávajícího gejzíru nápaditých gagů-hlášek. Opilecká Knotkova mise je např. v mých očích korunována jedinečnou scénou rozhorlené Knotkovy choti v jadrném ztělesnění Daniely Kolářové stojící nad postelí, v níž svůj kocovinový sen právě dospal její choť; probuzen, vystrkuje z přikrývky pouze tu část hlavy, která mu umožňuje jedním vyděšeným okem sledovat oprávněné rozhorlení jeho něžnějšího druhého já, jež předchází nevyhnutelnou Knotkovu canossu kajícné pouti po domácnostech, jež oblažil svou tlampačovou opileckou bujarostí úspěšného svatebního svědka. Zdá se, že uplývající čas tyto výrazné rysy a prvky komedie úspěšně přesahující svou ultranormalizační dobovou determinantu dále zesiluje a prohlubuje. BLESK se tak také mění v kouzelné čidlo, které výrazně usnadňuje pochopení nejednoho duchovního zákoutí české polistopadové zkušenosti. (12.09.2007)

„To je pěkná půdička... Tady se mi to bude věšet.“ Smoljak jako debutant, Podskalský už jako ostřílený režisér (ve skutečnosti mu hlavně kryl záda). Směna tuctu bytů, jemný humor, lidská pomíjivost, nostalgie. Velmi lidské, kdo by neznal (a vlastně nechtěl znát) téma stěhování a problémů s ním spjatých, herecky samozřejmě nadmíru dobré, ale scénáristicky mi Smoljak jindy sedl víc!! (10.05.2013)

nostalgické 4* Tuhle klasiku nejde ani hodnotit slabší známkou. Typická Smoljak-Svěrákovina s jejich milým humorem a osvědčená herecká parta a tak nemohlo vzniknout nic špatného. Spoustu legendárních hlášek si určitě bude pamatovat většina z Vás, teda aspoň těch pamětníků. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.12.2020)

"To je ale pěkná půdička. Ta se vám povedla. Tady se mi to bude věšet." Další z řady výborných komedií z pera mistrů Smoljaka a Svěráka. Na ně mi připadalo ve filmu hodně černého humoru, což ale vůbec nebylo na škodu. Povedený film o největší akci v dějinách stěhování je plný výborných hlášek, situací a hlavně úžasných herců, z nichž vyniká hlavně Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem a i Rudolf Hrušínský a Josef Abrahám podali velmi slušný výkon. Určitě si ho rád pustím ještě několikrát a velmi rád dávám plné hodnocení. (09.01.2011)

Geniální šílenou dvanáctisměnu bytů jsem viděl teprve teď. A je to napěchované jedním gagem za druhým včetně legendárního Máte sklep a Máňa říkala, že to neni směroplatný. Jedno z těch stěžejních děl autorské dvojice S&S, které táhne celá plejáda tehdejších herců v čele s Hrušínským i nejznámější neherečky Milady Ježkové. Přesto všechno považuji Vrchní Prchni za to lepší, kde hlavní roli hraje Abrhám. (22.11.2021)