Krajina s nábytkem

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

Velmi dobrý film. Tragikomický příběh nesmělého mládence, který čeká se svojí dívkou dítě a plánují svatbu. Dívka ho však po porodu opustí a on se o něho musí starat sám. Velice příjemný lidský příběh je sice nenápadný, ale i tak má sílu a každý si v něm může najít kus svého příběhu. Velmi dobrý herecké výkony Vladimíra Javorského, Lubomíra Kostelka a Petra Čepka ještě dokreslují tu obyčejnou a lidskou atmosféru. (07.05.2006)

Film, který ukazuje lásku muže k cizímu dítěti. Dlouho si myslel, že je jeho, ale po porodu zjistil, že bylo počato dva měsíce před tím, než se seznámil s jeho matkou. Zatímco matka se dítěte zřekla, on se do papírů nechal zapsat jako otec, přijal ho za vlastní a v dětství mu dělal otce i mámu. Fantastický výkon Vladimíra Javorského, podle mě nejlepší jeho výkon, a to už na začátku kariéry. Yvetta Kornová, nádherná ženská s tábora, která se zachovala jako krkavčí matka, co se vzdala svého dítěte. Petr Čepek si tradičně hraje to své, tentokrát jako malíř surrealistických obrazů a v malé roli Ivana Chýlková v plavkách. Pro mě obrovské překvapení pod Smyczkovou taktovkou. [2383. hodnocení, 97. komentář, 76%] (05.12.2020)

Vladimír Javorský si mne tímto filmem získal. A po celá léta spokojeně pozoruji, kterak se jeho herecká dráha a výjmečný talent vyvíjejí. Krajinu s nábytkem jsem viděla po dlouhých letech a opět mě dostala! Silný příběh o studentovi v těžké životní situaci. Drsný, lidský, dojemný. Dle mého názoru nejlepší film režiséra Smyczeka. (24.01.2011)

Listonoška s listonošem neměli by dát si košem... Tak velmi se mi líbil tenhle příběh ze života v přímo artovém zpracování, které v sobě méně či více nápadně kombinovalo hned několik druhů umění, nejvýrazněji hudbu (poutavé skladbičky Emila Viklického sice melodicky tak trochu, jak zazní, ve víru pop-music, ale zato s osobitým nekonvenčním aranžmá) a pak výtvarné obrazy skrze postavu malíře v podání Petra Čepka. Umělecká stránka naštěstí pevně jede s kvalitně napsaným a odehraným příběhem. Spočátku nám Smyczek podává jakoby zdánlivě oddechovou romantickou komedii, která se náhle zvrtne do dramatu plného náročných dilemat a dalších starostí nad hlavu. Ač nemám moc v oblibě Vladimíra Javorského, musím říct, že si mé sympatie zde dost brzy získal svým přirozeným projevem i celkově jeho postava Zdeňka jako studenta konzervatorie, o prázdninách brigádujícího listonoše a později náhle rodiče plného starostí mě oslovila. Ve scénách s odstupem doby ke konci se mi líbil vybudovaný vztah mezi nevlastní tátou a dítětem, stejně tak, jak se férově a tvrdě Zdeněk nakonec zachoval ke své... tedy bývalé milence, ne zrovna nevinné. Velice lidský a silný film, nenásilně poučný i pro další generaci. (90%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) (11.04.2019)