Sněženky a machři

Mám v těch klasických československých filmech, které viděl každý, obrovské mezery. Jednou z těch mezer byli i Sněženky a machři, které jsem viděl tedy až teď. A film mě potěšil více, než bych čekal. Snímek je dokonalý v detailech. Je to až překvapivě podobné realitě, a to i v porevolučních časech. Ovšem s jednou výjimkou. Těžko říct, jak v době za bolševika, ale dnes by se asi hodně těžko sháněla takhle dobrá parta, která drží pohromadě, jsou za jedno proti učitelskému sboru, i když zlobí, tak je férová, má svůj glanc a nevyskytuje se v ní šikana, kterou by dnes jistě charakter typu Karla Máchy trpěl. Od starší generace často slýchávám, že takové party skutečně bývaly, ale těžko říct, zda to nejsou jen růžové brýle minulosti. I v tom je síla snímku, že mě donutila o takových (a i jiných) věcech přemýšlet. Bohužel jak je film dobrý v detailech, jako celek je vlastně o ničem. Je to vlastně jen sled scén, film končí v polovině, je příliš krátký a při závěrečných titulcích se krade na mysl otázka, že to přece ještě nemůže být konec. Může se namítnout, že nic z toho nemusí vadit, ale mně to zkrátka k celkovému dojmu příliš nepomohlo. (05.03.2014)

Komedie je to jen zpola, zejména druhá polovina je poměrně dost trefným a hořkým dramatem, které kupodivu obstává i v porovonání s veselejšími stránkami filmu. Za pochvalu stojí výborně trefená atmosféra, trefený styl mluvy (většina dnešních snímků by mohla jen závidět) a výtečné herecké výkony dospívajících. Mám pocit, že čím jsem starší, tím méně se tomu filmu směju... a to není výtka. (01.01.2006)

Neutuchající popularita Sněženek a machrů patrně pramení v tom, že něco podobného zažil na nějakém tom školním lyžařském kurzu prakticky každý z nás. Osobně ovšem právě tenhle moment považuji spíše za jeden problematických bodů. Děj příliš nepřekvapí a celý příběh je vlastně nesmírně banální. Závěrečná pointa v podobě demonstrativní "aplikace" Rochefoucauldova citátu pro změnu dosti šustí papírem... Ačkoli je film vydáván za komedii, dokonce za "teenagerovskou komedii", sám o sobě vlastně komedií ani příliš není. Spíše je dosti střízlivou studií na oblíbené téma pedagog vs žáci, přičemž pedagogům se zde navíc zjevně nadržuje. Kromě toho se neopomene "angažovaně tepat" do dobově obvyklých "zlořádů", zde konkrétně v podobě líného a podlého topiče alkoholika (ukázkový bezcharakterní živel). Zajímavější je rozehrávání vztahů mezi mladou učitelkou a studenty a také milostný motiv v podobě instruktora svádějícího dceru učitele. Přes jistou schématičnost a snahu o didaktičnost film nezapře upřímnou snahu o relativně reálný, psychologicky přesvědčivý popis vztahů mezi studenty a pedagogy a také mezi studenty vzájemně, což je nepochybně největší deviza Sněženek a machrů. Herecké zpracování není špatné, zvláště v případě pedagogů v podání Brzobohatého a Freimanové, logicky slabší v případě studentů, z části neherců, zčásti posluchačů konzervatoře. Spíše slabší a nevýrazná je Smyczkova režie, která z filmu činí do značné míry zapomenutelnou, ničím zvlášť vynikající záležitost... Celkový dojem: 65% (16.11.2011)

Zajímavý je, že mezi mým lyžákem a tímhle filmem je skoro 20 let a v podstatě vůbec nic se za tu dobu nezměnilo. "Pašování" a ukrývání alkoholu, ignorování večerky, šílení učitelé na výletech na běžkách, vybavení pokojů na chatě... Prostě skvělá komedie ze života, Snowboarďáci se můžou jít zahrabat, tohle je realita! (31.12.2009)

Klasiky nikdy není dost. Psát donekonečna o přednostech tehdejší tvorby, o specificích doby dnešní a tehdejší, o kvalitní režii, výborných hereckých výkonech, krásných krajinných záběrech atd, atd., postrádá věcný smysl. Psát donekonečně znamená totiž to nejhorší, co si lze představit: opakovat se. Pohled na tehdejší mladé - dnes už i dost nemladé herce - je dalším z těch skličujících příkladů, které vypovídají tolik a tak jednoznačně o tom, že točit dobré filmy pro mladé předpokládá nejen alespoň základní profesionalitu, ale i cosi navíc ... , cosi, co lze nazvat srdcem, svalem, který je i symbolem. A také citem a láskou k tématu, tedy tím vším, co, prolne-li se v ideálním tvaru, přerůstá do skutečného umění. A tím MACHŘI opravdu jsou. I s těmi tak trochu kopretinovými SNĚŽENKAMI. (14.06.2008)