Vysvobození

Drsnej příběh o přežití v přírodě, respektive na vodě, kterej je ještě trochu řízlej slušným hixploitation hororem díky nechutným horalům, kterým je ale dopřáno velice málo prostoru, skoro se mi až chce říct, že by nebylo vůbec naškodu tuhle část prodloužit, jelikož je absolutně vynikající, nicméně i scény z peřejí jsou hodně napínavě natočený a všechno to ještě podporujou výborný herci v čele s Burtem Reynoldsem, kterej tady je nezvykle drsně působící a strašně mladým Jonem Voightem (05.10.2008)

Co si myslím o Deliverance se dočtete v mém komentáři k filmu Rituals (1977), kde narážím na hlavní charakteristiku filmu i s hlavními nedostatky. Tady uvedu pouze ve zkratce, že Delivarance místo nejisté originality sází na zaručené prostředky a místo houstnoucí atmosféry se soustředí do dvou výrazných vrcholů, které jsou proloženy průměrným zbytkem. Ve zmíněném komentáři jsem se nechal svést i ke srovnání těchto dvou filmů, i když je nepovažuji za příliš podobné, ale srovnat se dá všechno, žejo. Nu, Deliverance je dobrý film, rozhodně za ty necelé dvě hodiny stojí, ale pokud si potrpíte na nefalšovaný survival, rozhodně doporučuji Rituals. (01.08.2011)

Užívateľ Maq skvele vystihol popkultúrne ťaháky filmu: gitarové duo a znásilnenie muža horalom. Napriek tomu si myslím, že i bez nich ostalo atmosféricky vystihnuté zobrazenie na prvý pohľad nezmieriteľných svetov - civilizačnej usporiadanosti a loveckej pudovej odviazanosti. Po ostrej konfrontácii už nič nebude tak ako predtým. Ukryté inštikty lovca sa veľmi rýchlo prebúdzajú pod tenkou škrupinkou mestskej uhladenosti. (28.11.2012)

"TU ŘEKU NEMůŽEŠ PORAZIT." Mistrovská klasika hixploitation, buranského subžánru exploitation, která se výrazně zapsala do popkultury. Proslulá je zejména "banjo duelem" a scénou mužského znásilnění, jež inspirovalo Quentina Tarantina, který film viděl jako malý, k podobné scéně v PULP FICTION. Mimochodem v televizní verzi filmu bylo znásilnění vystřiženo a zůstalo ponecháno jen ponižování Beattyho postavy, kdy je polonahá nucena k prasečímu kvičení (které bylo údajně Beattyho nápad při improvizování scény na place). Film od začátku dýchá tísnivou atmosférou, k níž přispívá zejména výborná kamera, těžící maximum z malebné krajiny, a hudba. Spisovatel James Dickey (zahrál si šerifa, který na konci filmu varuje hrdiny, aby se už nevraceli) pro film adaptoval svou stejnojmennou dobrodružnou novelu vydanou rok předtím a o režii soupeřili John Boorman a Sam Peckinpah. Potom co se Boormanovi podařilo urvat práva, natočil Peckinpah v témže roce podobný snímek STRAŠÁCI, adaptaci jiného kontroverzního románu. VYSVOBOZENÍ mělo skromný rozpočet 2 miliony dolarů a aby se ušetřilo, produkce nebyla pojištěná a herci přesto dělali veškeré kaskadérské kousky sami, jak vidno z jejich detailů při sjíždění peřejí a to kromě Neda Beattyho nikdo z nich předtím v kánoi neseděl. Shodou okolností jediný kdo se přitom zranil byl Burt Reynolds, jehož postava se při sjíždění peřejí zraní i ve filmu. Natáčelo se na Chatooga River, řece oddělující Jižní Karolínu od Georgie a rok po uvedení filmu se tu utopilo 31 lidí, kteří se ji pokoušeli sjet po vzoru filmových hrdinů. Film byl nominován na Oscara, Zlatý Glóbus a Cenu newyorských kritiků za nejlepší film a režii, Dickey byl ještě nominován na Zlatý Glóbus za scénář. Song "Dueling banjos" vyhrál v roce 1974 Grammy Award for Best Country Instrumental Performance. (01.10.2006)

Klasika žánru hixploitation, která ani za ta léta neztratila moc ze své působivosti. Narozdíl od spousty nových snímků inspirujících se staršími díly můžeme u tohoto hledat místa, která byla v jiných filmech citována. Odlehčený úvod a celá první část je velice povedená. Boorman pomalu servíruje atmosféru nejistoty a nechává hrdiny užívat si své dobrodružství. Narozdíl od spousty jiných filmů tady není divák napřed a tak neví, že se vůbec nějaké nebezpečí blíží, i když vzhledem k žánru to může očekávat. Následuje brutální scéna ponižování dovršená znásilněním a nápínavá atmosféra nepolevuje až do samotného konce. Nelogické chování, vyjma Voightovi lability a dlouhého míření, se nekoná a snímek ještě navíc servíruje pár překvapivých scén. Vrcholem snímku se tak stává scéná kolem středu stopáže, kdy Voight leze na skálu, aby se vypořádal s jedním buranem. Kamera neustále upozorňuje, že onen zabiják není jediné nebezpečí, které zde hrozí. Krom boje s obyvateli se musí postavy vypořádat i s nástrahami neznámého okolí... Snímek který bohatě inspiroval novou vlnu hororů těžících z neznámého a nehostiného prostředí osídleného nebezpečnými a zaostálými obyvateli, však nekončí po vypořádání se s nebezpečním, ale zcela volně přejde do krátké vyšetřovací linie. A napětí stále nepolevuje. Současná hororová tvorba - až na pár výjimek - tomuto skvostu nesahá ani po kolena. Jasný důkaz, že i minimum krve stačí k vytvoření působivé atmosféry a spíše než na závěrečné PC montáži do žhavého videoklipu záleží na režisérském umu. [TOP 19/8 90%] (02.06.2007)