Vysvobození

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

"Vysvobození" není horor, ani dobrodružný film, a ani thriller, nýbrž na základě buranské exploatace vystavěné psychologické drama o vině a zpytování svědomí, ale především o tom, že vidíme jen to, co chceme vidět. Na filmových databázích a v recenzích se donekonečna omílají scény s bendžem a útoku. Ačkoli se jedná o zásadní momenty filmu, lépe řečeno jeho vyprávění, jejich základem není pouze vyvolávat hrůzu či šok. První ustanovuje opozici postav a manipuluje diváka k sympatizování s hrdiny, druhá představuje definitivní stržení hranic jistoty. Od té chvíle začíná opravdové drama, kde nelze jednoznačně říci, co se stalo, co se děje a především jak na zobrazované události aplikovat kritéria morálky, práva, zákona a především viny. Co se doopravdy stalo tam na řece, byl jeden z vodáků opravdu zastřelen a kdo byl onen muž s puškou? Nic z toho neví ani samy postavy, které většinu cesty absolvovaly paralyzované šokem, a ani vyprávění filmu nedává divákům odpovědi. Pečlivě volené záběry a pozice kamery dávají mnohoznačné indicie, ale nikdy jednoznačné odpovědi. Pravda zůstane pohřbena na dně vznikající vodní nádrže a každý odejde s tím, čemu chce věřit; jen někoho možná bude nejistota strašit ještě dlouho, byť fyzicky může být v bezpečí civilizace s jejími jednoznačnými definicemi práva a viny. (02.10.2009)

A tak jako voda poklidně plyne v řece, kterou sjíždějí hrdinové tohoto filmu, stejně klidně plyne jejich příběh. Zhruba první půl hodinku se seznamujeme s jejich charaktery a plánem pro následující výlet. Postižený, avšak talentovaný chlapec si s jednou z postav střihne fenomenální duet na benjo. Poté se vydají na řeku a veslují. Jenže v jeden okamžik se vše zvrtne, zpočátku zcela "nevinně" vyhlížející nepříjemností v podobě dvou mužů. Ano, zase tu máme ty podivné, zvrhlé a brutální místní "vidláky", kteří tolik rádi ve filmech znepříjemňují obyčejným turistům jejich plány. "Něco" moc špatného a neřestného se přihodí. A poté, jakoby byla vyčerpána veškerá kapacitu snímku, která byla až do nyní tak zdařile navršována. Slibně se rýsující "survival thriller" se tak postupně začne rozmělňovat do, sice pořád docela slušně napínavého děje, který už však nemá příliš co nabídnout. Ale je mi zcela jasné, že na tehdejší dobu to muselo být pro diváky nervy drásající. (29.11.2012)

Klasický dobrodružný vodácký film s řídkým napětím a pěknou přírodou. Jinak ve mně snímek kromě psychologie a strachu před prozrazením nic nezanechal. [6/10] (Elmer, Warner Bros.) (Technicolor /// Produkce: John Boorman /// Scénář: James Dickey podle vlastního románu /// Kamera: Vilmos Zsigmond /// Hudba: Eric Weissberg /// Nominace na Oscara: John Boorman (nejlepší film), John Boorman (režie), Tom Priestley (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.02.2010)

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)