Vysvobození

Na první pohled taková ta stoprocentní chlapárna ze sedmdesátých let, na druhý, třetí i čtvrtý pohled velmi mazaná a psychologická věc, ve které rozhodně nejde jen o to, že někdo někomu něco provede a on se mu za to pomstí. Napětí je čím dál intenzivnější, čtveřice dobrodruhů se postupně různě vybarvuje, divák se musí sám sebe ptát, jak by se zachoval na jejich místě... Díky Johny Boormanovi a jeho sjezdům dravých peřejí se přenesete přímo do místa děje, díky bezvadným hercům v čele s Burtem Reynoldsem a Jonem Voightem to všechno prožijte a možná i přežijete. (28.07.2020)

Drsnej příběh o přežití v přírodě, respektive na vodě, kterej je ještě trochu řízlej slušným hixploitation hororem díky nechutným horalům, kterým je ale dopřáno velice málo prostoru, skoro se mi až chce říct, že by nebylo vůbec naškodu tuhle část prodloužit, jelikož je absolutně vynikající, nicméně i scény z peřejí jsou hodně napínavě natočený a všechno to ještě podporujou výborný herci v čele s Burtem Reynoldsem, kterej tady je nezvykle drsně působící a strašně mladým Jonem Voightem (05.10.2008)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

Vůbec se při sledování tohoto filmu nechce věřit, že byl natočen v roce 1972. Naprosto precizní, mrazivé a napínavé dílo, thriller ostrý jak břitva ... I když se většinu filmu na obrazovce skoro nic konkrétního neděje, atmosféra pomalu přivádí k šílenství. Vnitřní neklid a neustálé mrazení. Vše tak přesvědčivě, jasně a nekompromisně podáno a naservírováno, skvělé herecké výkony umožňují divákovi (zejména mužské populaci) se do děje a příběhu dokonale vžít. Představit si sebe na místě hlavních postav, se svými slabostmi, naivitou moderního světa, vnitřním strachem a studem ... Osobně jsem tento film dlouho neznal a proto pro mne není žádným osobním kultem, chápu ale dnes, že Deliverance a Straw dogs/Strašáci (1971) položili základní kameny západních filmových žánrů, které se dále rozvíjely a větvily ... jak v silné směry - thriller, tak slabé okrajové odnože - "hixplotation" a "explotation" ..., které se však manifestovaly většinou v naprosto nesrovnatelně méně kvalitních "trashích". I Ty však mají pro řadu diváků dodnes svoje kouzlo (a tvůrci se k nim proto stále vracejí) a ve filmové kultuře svoje nezpochybnitelné místo. Tento film je ale zejména ukázkovým mrazivým thrillerem, kterému se nedá v podstatě nic vytknout. (15.01.2008)