Vysvobození

"TU ŘEKU NEMůŽEŠ PORAZIT." Mistrovská klasika hixploitation, buranského subžánru exploitation, která se výrazně zapsala do popkultury. Proslulá je zejména "banjo duelem" a scénou mužského znásilnění, jež inspirovalo Quentina Tarantina, který film viděl jako malý, k podobné scéně v PULP FICTION. Mimochodem v televizní verzi filmu bylo znásilnění vystřiženo a zůstalo ponecháno jen ponižování Beattyho postavy, kdy je polonahá nucena k prasečímu kvičení (které bylo údajně Beattyho nápad při improvizování scény na place). Film od začátku dýchá tísnivou atmosférou, k níž přispívá zejména výborná kamera, těžící maximum z malebné krajiny, a hudba. Spisovatel James Dickey (zahrál si šerifa, který na konci filmu varuje hrdiny, aby se už nevraceli) pro film adaptoval svou stejnojmennou dobrodružnou novelu vydanou rok předtím a o režii soupeřili John Boorman a Sam Peckinpah. Potom co se Boormanovi podařilo urvat práva, natočil Peckinpah v témže roce podobný snímek STRAŠÁCI, adaptaci jiného kontroverzního románu. VYSVOBOZENÍ mělo skromný rozpočet 2 miliony dolarů a aby se ušetřilo, produkce nebyla pojištěná a herci přesto dělali veškeré kaskadérské kousky sami, jak vidno z jejich detailů při sjíždění peřejí a to kromě Neda Beattyho nikdo z nich předtím v kánoi neseděl. Shodou okolností jediný kdo se přitom zranil byl Burt Reynolds, jehož postava se při sjíždění peřejí zraní i ve filmu. Natáčelo se na Chatooga River, řece oddělující Jižní Karolínu od Georgie a rok po uvedení filmu se tu utopilo 31 lidí, kteří se ji pokoušeli sjet po vzoru filmových hrdinů. Film byl nominován na Oscara, Zlatý Glóbus a Cenu newyorských kritiků za nejlepší film a režii, Dickey byl ještě nominován na Zlatý Glóbus za scénář. Song "Dueling banjos" vyhrál v roce 1974 Grammy Award for Best Country Instrumental Performance. (01.10.2006)

Jen klidně spi, to nic není.... Nejrealističtější survival v dějinách, kterým Boorman ztvrdil nový vypravěčský a tématický impulz americké kinematografie. Nikoli tak šokující, drsné a atmosférické jako soudobý Texaský masakr (který stavěl taktéž na nečekané konfrontaci civilizovaných lidí s partou násilnických buranů), ale takřka rovnocenně znepokojivé díky nepolevujícímu psychologickému nátlaku, který v některých chvílích kulminuje do sfér opravdové hrůzy a znechucení. Za nestárnoucí kvalitu režie plnohodnotně hovoří celá řada často citovaných a slavných pasáží (úvodní banjo duel; zdlouhavá debata o tom, co provést s mrtvým horalem), naopak slabiny se najdou v křečovitých dialozích a trochu také v gradaci příběhu, jehož vrchol přichází krátce po polovině, a posledních dvacet minut už jde zcela mimo rámec nastolené atmosféry a trýznivého duševního nátlaku. Spát půjdu relativně v klidu, být však v kůži některého z přeživších, asi bych si rozmyslel ještě někdy usínat bez pistole pod polštářem... 80% (18.04.2011)

Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla. (12.08.2005)

„NĚKDY SE MUSÍŠ NEJDŘÍV ZTRATIT, ABYS NĚCO NAŠEL…“   Až někdy s chlapama vyrazím za dobrodružstvím, vzpomenu si na tenhle film. Survivalový dobrodrůžo, který stupňuje napětí, ale je přívětivější než ty hrůzný „vidlácký“ (a jim podobný) filmy. A krásný je, jak to baví i po těch letech!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1970 napsal James Dickey, neznám. 2.) Zjistím, že podcenit výběr kamarádů se nemusí vyplatit.  ///  Thx za titule „softitler“.              PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (30.03.2022)

"Vysvobození" není horor, ani dobrodružný film, a ani thriller, nýbrž na základě buranské exploatace vystavěné psychologické drama o vině a zpytování svědomí, ale především o tom, že vidíme jen to, co chceme vidět. Na filmových databázích a v recenzích se donekonečna omílají scény s bendžem a útoku. Ačkoli se jedná o zásadní momenty filmu, lépe řečeno jeho vyprávění, jejich základem není pouze vyvolávat hrůzu či šok. První ustanovuje opozici postav a manipuluje diváka k sympatizování s hrdiny, druhá představuje definitivní stržení hranic jistoty. Od té chvíle začíná opravdové drama, kde nelze jednoznačně říci, co se stalo, co se děje a především jak na zobrazované události aplikovat kritéria morálky, práva, zákona a především viny. Co se doopravdy stalo tam na řece, byl jeden z vodáků opravdu zastřelen a kdo byl onen muž s puškou? Nic z toho neví ani samy postavy, které většinu cesty absolvovaly paralyzované šokem, a ani vyprávění filmu nedává divákům odpovědi. Pečlivě volené záběry a pozice kamery dávají mnohoznačné indicie, ale nikdy jednoznačné odpovědi. Pravda zůstane pohřbena na dně vznikající vodní nádrže a každý odejde s tím, čemu chce věřit; jen někoho možná bude nejistota strašit ještě dlouho, byť fyzicky může být v bezpečí civilizace s jejími jednoznačnými definicemi práva a viny. (02.10.2009)